domů šuplátko fotogalerie vyfoť chrám kniha návštěv odkazy kontakt

19:21, 12.10.2021

VIP altın

vip gold

15:00, 20.03.2020

18:20, 09.11.2011

Sním

sním
s ním
spím
v představách
v peřinách

s ním
bdím
v nocích
běsných
sním

s ním
vykročím
náručí proletím
bez řečí
sním

 

Holy

12:10, 07.11.2011

...

Nové ráno do modra
prohra nebo neprohra
je život můj
už se nelituj
si říkám
když ráno vzlykám


Holy

14:49, 30.08.2011

Otázky

Klesám níž a níž
Slyšíš mě, Bože, nebo neslyšíš?
Když ostatní hluší jsou
Já s hlavou pod vodou
Zase se ptám

Kde najít pevný bod?
Má otázka Ti asi není vhod
Mlčíš, když já křičím
Jsem pro Tebe víc než ničím?
Zase se ptám

Padám tady a teď
Čekám na Tvou odpověď
Je někdo, kdo mne rozeznává?
Chytíš mě, když do hlubiny padám?
Zase se ptám



Holy

16:43, 27.07.2011

...

Bolesti je plná
další mořská vlna
hlavu zaleje     
nic se neděje

Přídí míří do hlubiny
voda spláchne pocit viny
pohřbí krásně lehounce
i ten smutek bez konce


Holy

21:18, 04.07.2011

...

Odra -
není dneska vůbec modrá
Na břehu po ránu
postávám v županu
Voda je mrazivá
hudba v nás doznívá
Šedivá obloha
mám skočit, proBoha?

Když se teď ponořím
koho tím pokořím?
Boha, či jen svůj strach
prázdnotu v střepinách?
Odplaví peřeje
strach bolest naděje?
Zůstane prázdno jen
minulé bude sen?

Otázek mám plnou hlavu
stojím sama v lidském davu 
Ptám se Odry, nebo Boha?
Ptám se i když moje noha
hladiny se dotýká
Velkým PROČ se zalykám


Holy

10:07, 02.07.2011

Smuteční řeč pronesená dne 17.6.2011 v evangelickém kostele v Ostravě

Přátelé, kamarádi,

pokud je něco, co Maru na pohřbech opravdu neměl rád, tak to byly tzv. řeči o mrtvém. Proto nyní nečekejte žádný životopis, řeknu jen to, co si myslím, že by o něm mělo zaznít a pokud možno jeho slovy. Doufám, že mi to odpustí.

Marek se narodil v Mostě. Vyrůstal pod pevnou rukou tatínka (Maru by ovšem řekl „děda Vlada"), kterou láskyplně doplňovala maminka Ruth. Jen díky tomu úžasnému spojení vyrostlo z Marka to, čím byl.
Maru vyrůstal ve farářské rodině a v jeho třech letech se rodina Kopeckých přestěhovala na faru ve Stříteži nad Bečvou. Střítežský sbor byl pro Marka jednou velkou rodinou, složenou z milých tetiček a stařenek, které ho milovaly a jejichž dobroty, jakož i dobrot z jejich kuchyní, se Marek naučil velmi brzy využívat.

Po maturitě odešel Maru studovat thelogii na ETF v Praze. Původně snad opravdu uvažoval o tom, že by se stal farářem. Zřejmě by jím i byl, kdybychom se na fakultě nepotkali my dva. A kdyby neexistoval 28. únor 1996. V tento den jsme spolu začali chodit.  Zmiňuji toto datum, neboť mám pocit, že se jím Maruův život podstatně změnil. Naším vztahem došlo ke spojení dvou docela odlišných světů: světa hodného, romantického a tradičně evangelicky vychovaného farářského synka a světa staré, rozvedené, církevní turistky. Nebudu zastírat, že pro Markovu rodinu to byl zpočátku veliké překvapení. A je zcela pochopitelné, že mnozí nevěřili, že náš vztah má šanci na přežití. 

Vzali jsme se v roce 1998 a v té době jsme již fakultu předčasně opustili a Maru se plně věnoval své další lásce, a to námořní spedici u firmy GW v Praze. V roce 2001 jsme se přestěhovali do Ostravy, kde Maru časem vybudoval silný námořní tým zvaný „Charlieho andílci". Bylo to období, kdy se Maru cítil opravdu šťastný. Rodina, dvě děti, zaměstnání, kterého ho naplňovalo, úžasný opavský sbor, vrátili jsme ke studiu na evangelické fakultě. Co mohl člověk chtít víc? A právě nyní nastává chvíle otázek. Září 2006, kdy Maru onemocněl. Akutní myeloidní leukémie. Kdo z nás o ní před tím slyšel?

Častokrát jsme si během těch více než pěti let kladli s Markem otázky, které začínaly slovem PROČ. Častokrát jsme i našli uspokojivé odpovědi. Náš pohled na svět se v mnohém změnil. Mám-li to říct stručně, Markův život se smrskl do tří slov: TOUHA, VÝZVA a BOJ.
Jako výzvu vzal Maru i změnu zaměstnání, kdy po letech oranžových úsměvů nastoupil u firmy FIEGE. A jak už to tak chodí, člověk musí nejprve něco ztratit, aby nalezl něco nového. Zakousl se do nové práce silou v pravdě buldočí, jak mu jen síly nemocného člověka stačily.

Jistě všichni chápete, že teď tady nemohu mluvit o všech lidech, které měl Maru rád a kteří pro něj mnoho znamenali. Mnozí zůstanete dnes bezejmenní, ale vy dobře víte, že bezejmenní nejste. Někoho ovšem (kromě rodiny, lidí ze sborů, kamarádů, obou Markových zaměstnavatelů, mých nesmírně tolerantních šéfů a kolegů z advokátní kanceláře) zmínit musím:
Musí zaznít jméno dědečka Františka, který pro Marka znamenal opravdu mnoho.  
Musí zaznít jméno Ludvíka, který byl pro Marka víc než bratrem v Kristu.
Musí zaznít jméno Berdnočky, který je více než přítelem rodiny.
Musí zaznít jméno Katky Kudypaka, se kterou Maru vybudoval svůj sen, webový portál industriálních a sakrálních objektů www.chramy.cz.
Musí zaznít jméno Ester a vy všichni dobře víte proč.
Musím taky zmínit celý tým hematoonkologické kliniky FN v Olomouci, která se pro nás stala druhým domovem. Musí zaznít jméno doktora Hubáčka (zvaného Dr. House) a jméno doktora Raidy.

Díky všem těmto lidem měl Maru možnost bojovat. A bojoval. Možná si myslíte, že bojoval a prohrál. Vzpomeňte ovšem na slova žalmu 121: „Pozvedám své oči k horám: odkud mi přijde pomoc? Pomoc přichází od Hospodina..." Opravdu si myslíte, že prohrál?

Dovolte mi zakončit tuto malou vzpomínku slovy mého spolužáka Honzy z fakulty, která mi před několika dny napsal: „Vím i z krátkého setkání, že některé věci jsem nazíral z jiného úhlu než Marek. Tak to má být, že jo, ať je, o čem si povídat. On teď nazírá všechno, ale všechno z úplně opačného konce, možná zevnitř, my ještě koukáme zvenku. Dovnitř můžeme jen modlitbou."


Síma

14:34, 10.06.2011

...

Přátelé, kamarádi,

těmito dvěma slovy vždycky začínaly Markovy zpravodaje z hemačky a později z transplantačky. Z Markových úst již tato slova bohužel neuslyšíme, protože teď už popíjí svůj drink v nebeské kavárně se všemi, kteří nás předešli.
Všichni, kteří by se s Markem rádi rozloučili, budou vítáni v pátek 17. 6. ve 14:00 hodin v evangelickém kostele v Ostravě (podrobnosti jsou v příloze).
Marek miloval život a také měl moc rád černou barvu, ale není důvod, abychom si ji oblékali i my...
Doufáme, že po bohoslužbách budete mít chvíli čas na společné setkání, rádi bychom se s vámi alespoň pozdravili.
Abychom vám usnadnili hledání a nebloudili jste po Ostravě, posíláme mapu, na které je označen kostel.

Pokud máte pocit, že by tento e-mail měl dostat ještě někdo další, nebojte se jej předat...

Za Kopecké

Síma a Ester

10:31, 02.06.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 17 (1.6.2011)

Přátelé, kamarádi,

na začátek si dáme trochu statistických údajů: Tož dneska jsem tu v isolaci padesátý den. Máme pátý den po transplantaci, což je čtvrtina z celkových cca 3 týdnů, které štěp potřebuje na přihojení.

Jináč v posledním zpravodaji jsem to trochu přechválil, bo hned v pondělí přišla horečka a dneska další. Dnešek byl vůbec výživnej, hnedle se s váma o to podělím, ale abyste rozuměli musím uvést na vysvětlenou následující: Ve FNOL překopali nějak systém sanitek, takže od cca 13:30 nově sanitky, který dřív jezdily jen v areálu a převážely pacoše na vyšetření mezi odděleníma, jezdí i ven a sváží pacoše na dialýzu. V areálu tak zůstávají 2 auta, který maj zajistit intranemocniční převozy. V praxi to znamená, že když vás pošlou na vyšetření po poledni, tak dlouhé čekání na sanitku je jistota.

Ráno raníčko den začal docela fajn, v půl šestý jsem si dal snídani (na 13:30 jsem objednán na sono břicha, ale do osmi můžu jíst, pak to holt musím nějak přežít), došel na záchod, pak odběry, měření, klasika. Rozhodl jsem se hladové dopoledne bez obvyklé druhé snídaně zaspat, což se celkem dařilo i přes úpornou snahu funící uklizečky mi to překazit, nicméně kolem desátý mě vzbudila zimnice a třesavka a ejhle, horečka 38 byla zde. Tak paralen a potit - musíme to srazit, aby se nemuselo rušit to sono, objednací lhůta je minimálně 2 dny. Dobrá tedy, potíme, stihli jsme to, v půl jedný už jsme na 37, v jednu přišli saniťáci a že jedeme pěkně na lehátku (výhoda!!!! - pacoš na lůžku bývá brán přednostně na vyšetření!!!). Dopoledne jsem pravda trochu pil, ale hodně jsem se potil a skoro jsem nečural. Protože mám dost rozhašený střeva, nosím plíny, bo se občas stane, že než poodpojuju všechny pumpy od elektriky a vyrazím směr wc, tak už je pozdě a s plínou je to prostě jednodušší likvidace případné ekologické katastrofy, nehledě k tomu, že když vám netečou sračky z nohavic, ale zadrží to plína, tak nějak ta ztráta sebeúcty i míň bolí, nebo co......

Každopádně na sono jsme dorazili o deset minut dřív (kurňa ani jsem se nestačil venku nadechnout), vlastně hned nás vzali a v 13:45 jsme byli pěkně venku na chodbě a čekali na sanitku, která nás odveze zpět (ten plurál proto, že jsem měl ssebou sanitárku Viktorku za doprovod). Tak si tam tak ležím, ani mi to po tý dopol horečce moc nevadilo, ale po hodině povídám Viktorce, že bych asi potřeboval čurat. „To pusťte do pemprsky, beztak celej den čuráte po deckách". Inu je pravda, že celý dopoledne jsem čural vždycky tak deci, deci a půl, ale teď, teď to bylo nejmíň půl litru najednou (nechápu) a nešlo to zastavit - plína to přestala brát, lehátko bylo potažený koženkou, takže to crčelo až na podlahu, no prostě urinální peklo jak vyšitý a já jeho hlavním aktérem. Celej prochcanej jsem samozřejmě promáčel saniťákům jejich lůžko v autě (naštěstí fešáci jsou hodní a hlavně taktní) a byl jsem fakt vděčnej za návrat do mé malé kobky, kde jsem se mohl převlíct a „lízat si rány".
Myslel jsem, že to bude konec trápení, ale ne. Dal jsem si konečně oběd (čtyři obrovský kynutý knedlíky snad jahodový - kilo těsta na jednu jahodu), přišla rehabilitační a trochu mě potrápila cvičením s balónkem, lehnu, říkám si že usnu a - zimnice, třesavka a zase 38 teplota. Takže paralen, bo po nitrožilní aplikaci novalginu mi klesá tlak, dvě deky a potit. Výsledek? V půl šestý už sice bez zimnice, ale horečka 39,4 - ufff. Tak ibalgin v tabletě a znova potit (hrozný, nesnáším to, zvlášť, když je to takhle v podstatě celej den v kuse) a napojit na monitor tlaku. V devět večer jsem byl už zase na nějakejch 38 a šilhal jsem hlady, tož že si nechám ohřát ty karbanátky, co přivezla Síma. Něco mi říkalo - nažereš se, nestihneš to odpojit, posereš se, dáš sprchu, horečka spadne. No a výsledek? Přesně tak - no nejni to krásné ? Člověk se rád nechá příjemně překvapit......
Takže teď jsem sice stále uvázán na monitoru, ale bez teploty a můžu vám napsat.
Tak se mějte zatím hezky a já se ozvu, až zas to nějak vyjde

Marek

16:31, 30.05.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 16 (30.5.2011)

Přátelé, kamarádi,

tak máme za sebou první dva dny po transplantaci, která začala v pátek ráno v 10:00 hod. transfuzí kmenových buňěk a v poledne bylo hotovo. Zatím se nic moc nezměnilo, tak poté, co jsem zbouchal řízečky, které mi dnes přivezla moje dobrá manželka, tak vám v celkem dobré náladě píšu, že druhá večeře samozřejmě ještě bude, hlad je furt stejnej a zatím žádné komplikace nenastaly.
Tak jsem si dnes říkal, že je dobře, že má člověk kamarády. Proč? Inu například krotěj moji příliš impulsivní povahu. Přišla totiž bída na kozáky, tak jsme se rozhodli dát pryč naše soukromé auto, ve kterým jezdila Síma, bo by nás jinak úplně sežarlo, s tím, že koupíme něco podstatně menšího a úspornějšího. Naštěstí máme hodného kamaráda, kterého jsme mohli touto věcí pověřit, a který v mé nepřítomnosti celou věc řeší. Je to jen dobře - já se každej den zakoukám do něčeho jinýho, těch aut už bych koupil asi dvacet a asi i všechny blbě, takhle čekám, s čím kamarád přijde a případně mu to odkejvám, nehledě k tomu, že mohu dát na jeho dobrej úsudek a zkušenosti v oboru. Je to prostě peklo.
Nehledě k tomu, že tady má člověk fak hovno co na práci, jsem tady už 47 dní, člověka už nebaví ani číst, v TV nic nejni, tak vymejšlí voloviny na internetu - ach jo, tohle nicnedělání a nemožnost čehohokoliv je fakt ubíjející. Doma, i přes všechna omezení s jídlem, návštěvama apod., je milion věcí, kterejma se zabavit (protřídit účtenky, založit dokumenty, projít se po zahradě atd. atd.), tady fakt zbejvá jen ten internet.

Ideálem by bylo samozřejmě to všechno zaspat, což ale taky nejde. Jednak člověka nenechaj (rána jsou hustý - měření centrálního žilního tlaku, krevního tlaku, teploty, saturace, tepu, váhy, odběry krve - to vše nejlépe v 5:45 hod.), ale  hlavně když spím přes den, nespím v noci a prostě člověk, i když je nemocnej (teda aspoň já), tak spí 7 hod. denně a víc ani ránu, takže si moc nepomůže.

A já vlastně nevím, proč na vás tentokrát takhle sypu blablany, když jsem vám jen chtěl dát vědět, že je zatím vše OK, ani mi v tý plíně neuhnil, jen mi vlastně dneska začaly padat vlasy a vousy, ale holení mám od dochtora zakázaný, tak musím holt chvilku vydržet ten svinčík v posteli, než to všechno vypadá....... Ještěže každej den člověku to lůžko převlečou.

Tož sa zatím mivajte a já se zase ozvu podle toho, jak mi bude.

pa

m.

11:39, 25.05.2011

Zpravodaj z transplantačky č.15 (25.5.2011 - čas 03:44)

Sténá Herr Blut Abzapfen:
„Buňky už fakt musej ven!
Čeká na ně rachitik,
co píše tenhle limerik".
Chudák Herr Blut Abzapfen.


Přátelé, kamarádi,

s limerickem na rtech vzhůru k transplantaci - dneska je už středa, sice nedlouho po půlnoci, ale v pondělí jsem po mordování nejdřív hladem až přes oběd, pak novou kanylou (dostal jsem novou pod klíční kost vlevo, místo tý starý v pravém třísle) a důkladnou údržbou mé kamarádky píštěle celej den i noc prospal, tož se mi teď nesce.......
Takže máme středu, dneska začnou odebírat mého německého dárce a budou pokračovat i ve čtvrtek, abych to mohl v pátek dostat. O dárcích se neví skoro nic, takže víme akorát, jak se jmenuje, že je zcela shodný v 10 HLA znacích, což je dobře, a je to muž výrazně težší váhové kategorie než já, což je taky dobře, páč by toho měl nasbírat dostatečné množství, akorát jsem nezachytil info, esli má i stejnou krevní skupinu, což by byla výhoda - musím zjistit u vizity.
Dnes taky dostanu poslední chemu a v poledne mě čeká ozařovna - doufám, že mi z toho nebude moc blbě.
Další tři neděle, než se to chytne a začne něco tvořit, budou krušné (horečky, mykózy, nízkej tlak, loupání jazyka, bolesti v krku atd.), ale to už známe a nezbývá, než být trpělivý - hlavně aby to daly důležitý orgány - ledviny, játra, plíce, srdce. Trpělivost by se mohla ostatně podávat v infuzi - dnes jsem tady 43. den a kdyby vše šlo, jak na drátkách tak, jsem v polovičce......
Jinak (a nechci to zakřiknout) zatím na to, jak silnou chemu jsem kapal minulej tejden, se cejtím docela dobře. Doktoři i sestry a Síma se snaží, aby to tak bylo, abych hlavně hodně jedl a trochu nabral sílu, takže se zatím pořád ještě cpu jak nezavřenej, Síma sem jezdí v podstatě obden a vozí řízečky, buchty atd. - takže ráno v šest udeří hlad, sním půl nohavice, štrůdlu, v půl devátý druhou, v poledne šilhám hlady, takže aspoň půl polívky a maso, omáčka a 5!!! knedlíků, kolem čtvrté hlad - řízečky z domova pěkně s brambůrky a citronem, v sedm 1 a ½ rohlíku a 10 deka sejra, nebo salámu a než dokapu v jednu v noci tak ještě aspoň kousek nějaký buchty. A mezitím 2 až 3 sáčky bonbonů za den. No prostě hladový peklo (ale přijde opačný a pak se to bude hodit).
Střevům se chema moc nelíbila, tak to občas nedoběhnu a v úterý jsem tady dokonce i přes plínu způsobil menší ekologickou katastrofu - bože jak já těžce nesu, když po mě někdo musí uklízet moje sračky!!
Po stránce fyzické jsem dostal včera do těla - přišla nejaká jiná rehabilitační sestra a ačkoliv jsem nemohl být odpojen od kapaček kvůli transfůzi červenejch a tím pádem jsme nekroužili po chodbě oddělení, odvařila mě úplně jinejma cvikama, než ta rehabka, co chodí normálně. Drsňačka dorazí i dnes prej před ozářkou, ještěže cvičím i mimo čas s nima, bo bych se dneska po rehabilitaci asi už nehnul.
Po stránce obecně psychické: kupodivu jsem si ani nevšiml, že mi přestali dávat antidepresiva a už měsíc jsem bez nich a je to snesitelné. Doufám, že až bude ouvej, tak to budou řešit jednorázově nějakým lexaurinem, nebo takněčím. Snažím se věci vidět realisticky, ale optimisticky, hodlám bojovat a počítám nějak s tím, že to dopadne dobře. Ostatně se Símou, když za mnou byla, jsme vymysleli, že v roce 2013 uděláme takovej nějakej divadelně-hudební fesťáček, jehož soukromou částí bude 15.leté výročí naší svatby a parodie na obnovení manželského slibu - cílem je samozřejmě navlíct se do žaketu s cylindrem a hůlkou a Síma do princeznovských šatů, v kterých tak nějak neměla ani jednu ze svých tří svateb a pak s váma všema pořádně zapřit. Akorát na to už musíme začít šetřit, bo jinak dorazí samí naši věřitelé, což vlastně nevadí, bo jsou to kamarádi, a vlastně v tu dobu už budu dávno pracovat dluhy budou zaplacený a vůbec - prostě optimismus.
Safra, začíná mi téct červená z nosu, musím na chvilku lehnout - destičky žádný nemám a ani mi je nedávaj, protože za 2 hod. z mýho těla mizej, takže vyhozenejch 15 tisíc...... Mimochodem smrkám tady do buničité vaty v přířezech a když se nadechnu, je to jakoby bych byl v Biocelu Paskov - překrásná fabrika (ostatně fotky jsou na chramy.cz v sekci: fotogalerie-chrámy industriální-Moravskoslezský kraj-Paskov). To mě dovádí k tomu, že jsem narazil na článek o bydlení v cementárně - z mého pohledu ideální kvartýr (viz odkaz zde).
No a včera ráno při vizitě jsem dostal drsnej kartáč - Dr.Raida (obvykle zachmuřený, pesimistický a nemluvný, jednou týdně úsměv) vtrhl na pokoj do běla rozpálenej vzteky a řval na mě, že chce vědět, kde všude jsem se pořezal a jakto, že o tom neví a že on se tady může zbláznit kvůli každý volovině a bla bla - prostě byl fakt naštvanej. Já ze začátku nechápal co se děje, pak se ukázalo, že jsem v tom nevinně, bo někdo to asi zapomněl předat v nedělním hlášení: protože mi měli v pondělí píchat novou kanylu a navíc očekávám, že mi co nevidět začnou padat vlasy, vousy apod., rozhodl jsem se že v neděli, částečně za Símoniný pomoci, provedu velkou údržby, která by mohla komplet namočením ohrozit novou kanylu. Podotýkám, že holicí strojek byl elektrickej s tupejma krytejma břitama. Tož že si vyholím levou část hrudi a podpaždí (kvůli nové kanyle) a tlamu samozřejmě, protože vousy mi sice ještě rostly, ale byly dost nedomrlý i když dlouhý, zbytek hlavy počkám až dorazí Síma a pak dám pořádnou sprchu. Pak mi ale došlo, že už posledně byl s kanylou pod klíční kostí problém, tak jsem se rozhodl, že vyholím i levé tříslo, kdyby se to muselo píchnout tam, bo na angiografii by se se mnou neholili.....No a najednou, doteď nechápu, jak se to mohlo stát, valí krev a z mého mužství!! No peklo, zavolal jsem sestru, ta vše vydesinfikovala, přilepila tamponek, všechno OK. Akorát Raidovi to nikdo neřek.... Tohle se prostě může stát jen mě - ufiknout si ptáka tupou elektrikou při nula destičkách, následně si to nechat ošetřit sestřikou, se kterou si tykám (teď už fakt můžeme, tohle bylo dost intimní) a ještě za to neprávem dostat kartáč („To vážně chcete, aby Vám v tý plíně uhnil?"). Síma se sestrou Liškou se ale výborně pobavily na můj účet...
Inu tak to je 43. den na transplantačce - Noemu už v tý době přestalo pršet za šos, a dalších 150 dnů jenom čekal na Araratu, až to opadne, aby si neurousal nohavice, bo na očištění stvoření stačilo 40 + 150 dnů potopy, ale u mě asi Hospodin soudí, že je třeba mě tu ještě chvíli podržet, tož zůstanu, On ví (a já tuším) proč si na tu duhu musím počkat......

Mějte se krásně, ozvu se či neozvu podle toho, jak mi bude

m.

17:01, 19.05.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 14 (18.5.2011)

Přátelé, kamarádi,

tož valíme do finále - už třetí den kapu chemu - nejsilnější, jakou jsem tady za těch posledních 5 let dostal, skončit by to mělo v pátek. Pak ještě dva dny úterý - středa + ve středu ozařování, no a v pátek transplantace.
Obdivuju Símu, která za mnou několikrát v tejdnu jezdí a vozí mi dost jídla, protože zatím mám furt hroznej hlad (což asi brzo skončí), do toho stíhá skládat zkoušky ve škole, chodit na zkoušky divadla, dvakrát do měsíce maj představení, skládat dříví, který postupně dřevaři navážejí - no nechápu.
Protože lze předpokládat, že mi brzo bude asi dost blbě, toto je asi na delší dobu poslední zpravodaj - kdybych se dlouho neozýval (a chtěli jste vědět, jak je), Síma vám ráda podá info na ostravska.holy(zavináč)seznam.cz .

Děkujeme Vám moc za podporu a mějte se hezky
marek a Síma (a děti a zvěřinec vůbec).
 
PS: starší zpravodaje jsou na na www.chramy.cz v sekci šuplátko společně s několika smutnými, ale krásnými povzdechy Símy nad těžkým životem na hraně smrti.

22:20, 16.05.2011

Nic

Nemám co říct
nemám místo, kde být
nemám v sobě víc než nic
možná jen zlost při pohledu na měsíc

Půlka ze mne umírá
i když to nikdo nevnímá
necítím víc než nic
neslyší, když křičím z plných plic

Strach, jediné, co vnímám
strach všude, kam se podívám
všude jen velké, velké NIC
s ním vykročím ráno do ulic

Nemožnost změnit cokoli
nemožnost zbrzdit soukolí
nemožnost zabít to NIC
nemožnost, nic, nikdy víc


Holy

08:49, 12.05.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 13 (10.5.2011)

Přátelé, kamarádi,

věci dostaly kontury (konečně).
Německý dárce je potvrzen a připraven a čeká ho odběr štěpu 25.5., transplantace proběhne v pátek 27.5. až štěp dorazí ke mně.
Do té doby musíme vyděržať.
Spoustu z vás nabízí různou pomoc - což takhle fyzická práce? Bude třeba udělat dřevo, vyklidit kůlnu, shodit šopu a já (i pokud přežiju) toho asi moc nezvládnu.............

Zatím se mějte krásně

Marek

10:32, 08.05.2011

Zpravodaj z transplantačky č.12 (7.5.2011)

Přátelé, kamarádi,

jen krátce na co mi síly stačí. Už měsíc jsem zpět na transplantačce, kde mě dr. Raida doslova urval hrobníkovi z lopaty při těžkém zápalu plic.

Teď se svými 69 kgs rehabilituju a snažím se připravit k druhé transplantaci, protože dárce se našel. Jediným problémem zůstává, zda se ji dočkám, bo měsíc bude trvat, než přijde štěp a stát se může leccos a navíc se mi zase otevřela píštěl a doktoři pochybují esli vůbec přežiju přípravnou léčbu - chemo + celotělové ozáření - před samotnou transplantací.

No jiný možnosti (kromě toho vzdát to už teď) nejsou, takže zkusíme a uvidíme, protože leukoška si řádí vesele a jinak to řešit nejde.

Teď hodně racionální pohled na věc - vidíte vaše adresy, jsou tam i kvůli símě - kdyby to neklaplo, dostanete parte mailem - je lépe být připraven na vše.

Děkuju Vám moc za podporu a mějte se hezky

marek

11:57, 20.04.2011

Projít tmou

Projít tmou
černou
chůzí svou
houpavou
smutnou
 
V nocích svých
bezesných
bolestných

Projít tmou
černou
na konečnou
uvidět záři světelnou
jasnou

Prolomit noc černou
dojít až na konečnou
věčnou


Holy

15:50, 30.03.2011

Prázdnota

Prázdnota
a samota
ruku v ruce jdou
tou tmou
v barvu černou
zabalenou

Prázdnota
a samota
společníci věrní
ihned, jak se setmí
jdou černou
tmou
neprobádanou

Prázdnota
a samota
padají
sny se nezdají
proč taky?
Čekat zázraky
Když v tmu černou
krásně sladkobolnou
zapadnou...


Holy

22:40, 22.03.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 11

Přátelé, kamarádi,

dlouho jsme se neozvali, tak přicházím nejdříve s několika fakty:

- v úterý 8.března mě večer vykopli z transplantačky, že na dárce můžu čekat i doma, bo na mě stejně nejni co léčit, a že když něco chytím doma, bude to lépe zvládnutelné, než nějaká nemocniční infekce

- v pátek 11. března ráno jsem měl plánovanou kontrolu hlavně kvůli možné potřebné transfůzi - tož jsem dorazil, ale za ty dva dny do mě dorazil i nějakej bacil, takže jsem měl zvýšené CRP a rovnou si mě tu nechali - za ty dva dny jsem stihl aspoň chvilku bejt s dětma a dát si sprchu, jako člověk - nakonec jsme se ten pátek dohodli, že zůstanu na 5B JIP a ne na transplantační jednotce, kde je jednak strašidelnej režim a kde je navíc tak strašidelný jídlo (nebo si to možná už namlouvám - bylo to dost na bednu), že jsem si stihl vypěstovat opravdovej odpor k jídlu, což doháním nutridrinky a díky tomu si držím stále stejnou váhu

- dárce stále nemáme, nechali se otestovat i bratránci (díky!), ale neklaplo to, takže pořád čekáme

- mezitím se různými vyšetřeními zjistilo, že podíl dárcovských buněk se pohybuje někde mezi 15% - 30% u T-Lymfocytů dokonce 85% - doktoři si myslí, že by přikrmení mé krvetvorby dalšími T-Lymfocyty od Ester mohlo pořád ještě ten štěp nakopnout (nebo oddálit rozvoj nemoci do doby, než se najde nový dárce) a navíc já nemusím  absolvovat žádnou chemu a hlavně Ester si nemusí píchat žádné stimulanty (růstové faktory), což je jeden z důvodů, proč ji nechtěj jako dárce dalšího štěpu takhle brzy po tom předchozím.

- Ester zítra dorazí na odběry, pokud bude vše OK, ve čtvrtek ji odseparujou a pak zase budeme čekat, co to udělá.

Vlastně celý náš život se teď skládá z čekání, kdy jsme se dostali (já i Síma) do jakéhosi vegetativního stavu, kdy jen jedeme v zaběhnutém programu dne a žijeme od kapačky ke kapačce, nebo od toho, co je nutné udělat, aby práce a děti fungovaly, k tomu dalšímu.

No a to je tak asi v tuhle chvíli všechno - o ničem nepřemýšlím, jen přežívám a je mi tak vlastně asi i docela dobře (to ale neznamená, že bychom to vzdávali - jsme tím vším, prostě jen strašně unavený).

Zase se ozveme, až bude něco nového a do té doby moc děkujeme, že tu káru táhnete s námi.

Marek

11:47, 15.03.2011

Rozhovor z časopisu Sestra 03/2011

21:33, 07.03.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 10 (7.3.2011)

Naši milí přátelé, kamarádi,

děkujeme moc za spoustu povzbuzení.

Protože se Vás vícero dotazovalo, zda a jak je možné nechat se otestovat, jestli byste pro mě náhodou nebyli vhodnými dárci (což je od Vás krásný a nečekaný), dovoluji si tedy takto hromadně poradit.

Klinika, na které je pacient hospitalisován, provádí HLA testy (jedná se o pouhý odběr krve) pouze u možných příbuzenských dárců.

Možní zájemci o darování štěpu krvetvorných buněk jsou pak odkazování na některé z pracovišť Českého národního registru dárců kostní dřeně.

Všchny detaily o tom, jak se přihlásit, kde Vám udělají testy, jak se dělají případné odběry krvetvorných buněk apod. najdete na www.kostnidren.cz .

Nebojte se, celá věc funguje celkem rychle, pokud by někdo z Vás byl vhodným dárcem, bude s mým HLA fenotypem spárován v registru během několika málo dnů.

No a pokud se genetcky nepotkáme, nevadí, třeba budete mít šanci pomoci někomu jinému.

Chci také upozornit na jednu podstatnou věc – v poslední době se upouští od darování přímo kostní dřeně, ale preferuje se tzv. odběr krvetvorných buněk, kdy se nejdná o žádnou drastickou operaci, ale funguje to velmi zjednodušeně tak, že si několik dní pícháte stimulační látky (tzv. růstové faktory) pod kůži, které mají za úkol vyplavit kmenové buňky z dřeně do periferní krve v žílách a následně už je to jednoduchý – z jedný žíly putuje krev do mašiny (tzv. separátoru), která z krve vyfiltruje pouze kmenové buňky a do druhý žíly se Vám krev vrací – není to tedy o nic horší, než odběr krve, akorát, že to chvíli dýl trvá a  musíte pak ještě asi třikrát na kontrolu, zda je vše v pořádku.

Ostatní detaily jsou pěkně rozvedeny na v.ú. stránkách, takže je tady nebudu uvádět.

Všem Vám moc děkujeme za šanci na život, kterou sice třeba nedáte mě, ale možná někomu jinýmu, kdo ji potřebuje, stejně jako já.

Marek

21:02, 07.03.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 9 (5.3.2011)

Přátelé, kamarádi,

tak věc je konečně jasná – moje kostní dřeň byla zničena před transplantací a darovaný štěp se definitivně odhojil.

To znamená, že kosti jsou suché a prázdné a vlastní krvetvorba je nulová, v současné době funguju v podstatě jen díky transfuzím.

Jediným východiskem je další transplantace, podle felčarů nejlépe jiným štěpem, než který se odhojil.

V pátek, poté co byly hotové detailní rozbory HLA, podali doktoři žádost do registru dárců kostní dřeně s tím, že Ester zůstává jako dárce v záloze, kdyby se nic nenašlo.

Čistě teoreticky by nějaký výsledek z českého registru mohl vypadnout cca za tři neděle, pokud se nic nenajde tam, bude se hledat ve světovém registru dárců a tam asi ani moc dobře nejde odhadnout, jak dlouho to může trvat.

Inu nadějné vyhlídky jak od Charlese Dickense……. (hlavně mě, prosím, neoslovujte Pipe)

Zatím se snažíme nevěšet hlavu, ještě pořád je jakási šance, že by to mohlo dopadnout dobře. Akorát to asi ještě bude běh na dlouhou trať.

Každopádně se mi zatím výrazně zlepšily všechny výsledky (jaterní testy, ledviny, CRP), takže aspoň něco.

Pravda dost jsem zhubl (jsem teď na cca 76kg), ale s jídlem mám fakt problém a s tím hemačkovým obzvláště, ale fakt se snažím, bo vím, že musím, nehledě k tomu, že posílat do lačnýho žaludku ty hrsti tablet by ode mě asi bylo dost kruté.

Snažím se zatím držet si nějakej pravidelnej režim (protože systém, jak známo, člověka podrží), když jsou doby podání jednotlivých transfuzí a infuzí zatím dosti odhadnutelné, mezi to napasuju vždycky alespoň dvě vycházky z boxu na odd. B, kam to mám dovolený, abych se trochu hejbal, pokecal se sestřičkama apod.

Dětem jsme to samozřejmě řekli a nebyl to nikterak jednoduchej rozhovor, zvláště ne po telefonu, ale nejsou už malý a na přímou otázku jsme se rozhodli dát přímou odpověď.

Tento víkend jim začaly prázdniny, tak odjely se Símou do Práglu, půjdou na několik divadelních představení a do technickýho musea a pak by tam měly (už bez Símy) zůstat ještě asi do půli tejdne u švagrový. Inu snad přijdou i na jiné myšlenky…….

Přátelé, kamarádi,

mějte se zatím hezky, já se zase ozvu……

Marek

PS: děkujeme Vám všem za spoustu milejch mailů, který jste mi poslali – je to jedna z věcí, která nás pořád drží nad vodou, totiž to vědomí toho, že v těch sračkách nejsme sami, že nám furt někdo drží hlavu nad vodou, abychom mohli dejchat……..

17:31, 25.02.2011

Zpravodaj z transplantačky č. 8 (24.2.2011)

Přátelé, kamarádi,

kdepak Vám dají denně rozpečené pečivo k snídani? Kde Vám každej den převlečou postýlku? Kde je úplné ticho, které ruší jen kapání infunsí? Kdo z Vás to má?
Ano správně, tohle nemá ani Jirka Paroubek, mám to já a je to 5***** hotel Hemačka FNOL, vlastní apartmá Box č.2 na transplantační jednotce (pozor, nejedná se o hotel Chelsea v NYC)
Pokoj je vkusně zařízen, servis perfektní, lednice + TV + WiFi a to vše za CZK 60,- za den!!!!!!
Ani mě to nestálo mnoho práce se sem dostat - stačil minulej tejden ve čtvrtek menší kolaps, mdloba, pád, rozbitý brejle (další věci jsou příliš naturalistický) a večer už jsem byl tady v peřinkách, s hemoglobinem 30, kyslíkem na hubě a několika transfusema denně.
Símu pochválili, že mě přivezla akorát včas, že ten pohřeb příští týden snad může zrušit........

Konec srandy:
Máme docela strach, protože krvetvorba nulová, žiju jen z transfuzí, od pondělka je to sice lepší, už chodím a zaopatřím si základní hygienu a mám povolený i vycházky po oddělení, ale místní transfůzka je jak po vykradení.
Jak se ukázalo, na plicích jsem měl nějakej menší zánět, kterej se spěje pomalu k vyléčení.
V pondělí tedy, že mi odeberou tekutou část kostní dřeně, aby zjistili, co se děje - po vyvrtání prsní kosti ani kapka. Tak že tedy z pánevní kosti - ani kapka - prostě kosti suché, jak v oné písni. Bylo jasný, že jde do tuhýho (resp. že je třeba jít do tuhé části dřeně), tedy trepanobiopsie - odebrat váleček kosti i s kostní dření - skutečný labůžo..........
Výsledky nás včera vskutku nepotěšily - podíl dárcovských buněk klesl z 95% na 63%, což podle felčarů znamená, že se transplantát „odhojuje".
Vysadili tedy všechny imunosupresiva, naopak nasadili růstové faktory a teď nezbývá, než čekat a čekat a čekat, esli se to znovu chytne.
Blbý na tom je to, že, když se to nepovede a odhojí se štěp, nezbývá než nová transplantace, všechno znova dokola i se všemi riziky.

Inu, čekání a strach.

Holt jsme (spíše jsem) se k tomu zatím stavěli asi příliš optimisticky - od března jsem chtěl začít pracovat z domu, ostatně bylo mi pořád docela dobře a i kontroly (poslední 14dnů před tím, než jsem sebou seknul) byly furt všechny v pořádku.
Takže zatím tak - doufám, že během třeba deseti dnů budu moct vyjet s dalším číslem zpravodaje, tentokrát v nadějnějším duchu.

Mějte se zatím hezky


Marek

14:02, 23.02.2011

...

Slza veliká
po tváři utíká
nikdo ji nevidí
proto se nestydím

za slzy, za svůj strach
za sůl, co na řasách
pálí a bolí mne
obavy protivné

Strach do mne proniká
utichá muzika
s nadějí u konce
vyčkávám další den


Holy

13:19, 16.02.2011

...

Proč hned po ránu
stojím tu v županu
v zrcadle se hledám

Otázek mám plnou hlavu
kdo je tady (sakra) v právu
ptát se a žádat odpověď

Nový den už se rozjíždí
vlny šplouchaj do přídi
řídím tu loď či neřídím
(na vlnách se nesu)


Holy

17:33, 15.02.2011

Knocking on Heavens Door

Ťukám na nebeské brány
Beranidly svých oteklých kloubů
Tak už brány z pantů vysaďte!
Tak už nebeské jezdce zapřáhněte!
A vláčejte.....
Vláčejte do hladka
Mou duši nahou jako zorané pole
Aby mrazivý vítr přestal svištět mými brázdami
Aby neodnášel, co je dobré a úrodné
A zasejte......
Zasejte obilí
Které nahotu přikryje
A dá úrodu.....
Hospodine, orej, prosím,
Ale nezapomeň i vláčet a sít
Má duše čeká....


Marek

17:29, 15.02.2011

...

Tak si povídáme....
Konečně je na to čas a klid....
Otočím se - a ty spíš.......zase.......
Říkalas, že nemluvím,
Tak mluvím,
Mluvím a soustředěním se mi klepou ruce.....
A ty spíš

Bože, věřím, že Ty posloucháš
I když nevyslyšíš......
Říkáš, že si za to můžu sám.
Přesto, poslouchej ještě jednou:

Tohle je ten novej život?
Noci plný ošklivejch snů?
Neustále dobře naladěn?
Ano, daří se mi dobře, vše je fajn, jsem rád, že žiju?

Tolikrát jsem Tě prosil
Pod vánočním stromkem z infuzí
Zkroucenej bolestí těla i duše
Abys mě už k sobě vzal
Nevyslyšels.........

Chci klid!
U Tebe duše zkroušená utěšení najde?!?!?!
Aspoň to píšou.
Nechci už být pozitivní
Nechci už držet ostatní nad vodou
Nechci už vylejvat duši do klína spící ženy
Nechci
Už nemůžu

Bolí mě hnáty
Bolí mě střeva
Bolí mě záda
Bolí mě duše
Bolí mě žití

Já vím,
Můžu si za to sám........

Prosím,
Aspoň jednou mě vyslyš
A ukaž dno
Od něj se snad odrazím
(jestli nějaká síla ještě mi zbyla)


Marek

21:13, 07.02.2011

Touha

Svádí k útěku
lávka přes řeku
v oblouku klenutá
já na ni nahnutá

Voda si uhání
hodně se nakláním
i přes to bahno
dosáhnu na dno


Holy

21:08, 07.02.2011

Dva

Dva
stojí na rozcestí
hledají jen trochu štěstí

Dva
jdou teď kousek spolu
jednou je to nahoru a jednou pěkně dolů

Dva
jak solné sloupy stojí
udělat první krok se bojí


Holy

23:52, 02.02.2011

...

Milý můj
při mně stůj
když zima veliká
dovnitř mne proniká

Milý můj
při mně stůj
když teplo tvé
uvnitř mne žhne

Milý můj
při mně stůj
víš to i bez ptaní
bez dalších setkání
docházím k poznání
že hrozné je čekání


Holy

19:33, 08.01.2011

Žalm 24

1) Žalm Davidův
Patříme Hospodinu, ať chceme, nebo nechceme.
I rodná hrouda, po které šlapeme.
Celý svět je Hospodinův.

2) To On, velký Stavitel,
jako most přes rozbouřené vody Zemi pro nás rozprostřel.
To On, velký Badatel,
Mistr všech řemesel.

3) Kdo smí Jeho žákem se stát?
Kdo smí Jeho radám naslouchat?
Jeho, JEHO, JHVH - ó Adonai !

4) Ti, kdo Jeho dílo neprzní,
ti, kdo k Němu se upínaj',
ti, kdo své srdce ve zvon rozezní.
Ó Adonai, ó Adonai !

5) Těm Pán výuční list dá,
těm Hospodin požehná.
 
6) Těm, kdo Jeho apatyku hledají,
po Jákobově žebříku šplhají.
ó Adonai, c'est la vie !
Selah.

7) Padněte Jericha zdi !
Vzdejte se měsíce všech planet !
Otevřete se vrata oblačnosti,
aby vejít mohlo Slunce všech sluncí,
jež všechno prozáří.

8) Kdo tím Slunce je?
Kdo nás zahřeje?
Hospodin slavný,
ó Adonai!

9) Zbořte hradby srdcí svých !
Vzdejte se svých měsíců a planet !
Přichází Jeho Svatost !
Jeho, JEHO, JHVH - ó Adonai !

10) Kdo je Adonai?
Sláva Jej předchází.......
Ó Adonai, c'est la vie !
Selah.


Holy

13:27, 31.12.2010

Zpravodaj z transplantačky č.7 (30.12.2010)

„Nemocný byl propuštěn v den +25 po transplantaci (14.12.) a ve stabilizovaném stavu předán do ambulantní péče." (propouštěcí zpráva 14.12.2010)

„Molekulární biologie ze 14.12.: Materiál dřeň, q chimérismus: 95% dárcovské krvetvorby. Aktuálně den +31 po transplantaci, klinicky stabilizován, bez známek GvHD (nemoci štěpu proti hostiteli)." (první kontrola 20.12.)


Přátelé, kamarádi,

dlouho jsme se neozvali. Je to proto, že jsem byl 14.12. propuštěn domů (a Dr. Raida mi na „rozloučení, mý potěšení" nepostavil pod okny máj, jak se zpívá v té písni, ale naopak odebral kostní dřeň) a od té doby si užíváme (v rámci mantinelů, které jsou jasně dány) svobody, rodinného života, slušného jídla a tak.

Síma s kamarády Luďou, Havranem a KDPK neuvěřitelně krásně vymalovali celej kvartýr, v ložnici to vypadá jak v jazzové kavárně, část obýváku je magicky modrá, v pokoji pro hosty je suříková a u dětí na stropě jsou hvězdičky. Musela to být strašná práce, zvlášť v obýváku ten strop v pěti metrech výšky mezi trámy - Ludvo, jsi čaroděj dobroděj. Síma je chudák z toho všeho strašně utahaná (naše bojové plemeno i ostatní zvířata také - viz. přiložené foto hned z prvního dne doma), já se cítím trochu trapně, že v rámci rekonvalescence skoro nic nesmím dělat, tak se to snažím Símě vynahradit alespoň vařením v kuchyni spolu s mou matkosestrou Transpym, která je u nás na svátky. Všem moc děkuju za ten kus práce.

Moc děkujeme i za příkladnou péči personálu hemačky FNOL, protože to se mnou neměli lehký, když jsem byl nerudnej. Myslíme, že nejen nejmodernější léčba, ale i přístup všech na hemačce má léčivé účinky. Ostatně to zmiňuje i Transpy v „rozhovoru s transplantátem", který vyjde v prvním lednovém čísle Zdravotnických novin a ve svém poděkování „zdravotník pacientem", které vyjde v lednovém čísle časopisu Sestra. Díky všem těm doktorům, sestřičkám a sanitárkám tak můžeme oslavovat mé další narozeniny 19.11. (viz přiložené PéeFko).

Všem Vám přejeme v roce 2011 jen to dobré a „plné sudy"

Marek + Síma + Ester + Franz + Kačenka (a celá naše domácí ZOO - peseček, kočky, ptáci, rybičky......)

PS: Chrámové PF je ze zavřeného lihovaru Viléma Grauera v Ostravě - Dubí.

12:20, 08.12.2010

Zpravodaj z transplantačky č.6 (7.12.2010)

Naši milí přátelé a kamarádi,

tož se zase hlásíme s aktualitami.

Přiznáváme rovnou, že uplynulý týden a 1. adventní a 2. adventní víkend jej ohraničujicí, pro nás oba byl dost dost hustý.

Z mého pohledu patří obrovskej dík Símě, která nevím kde pořád bere tu energii - posuďte sami:

V pátek před týdnem se účastnila Vánočního stromu, což je kulturní akce pořádaná na počátku adventu místní SRPDŠ i s oběma dětmi (Kačenka pro tuhle příležitost sepsala hru vánoce v pravěku, ve které si zahrály mimo jiné i kosti porůznu vyhrabané na zahradě, o srnčí lopatce z flákoty, ze který jsme udělali guláš, nemluvě).

V sobotu od rána před první adventní nedělí až do nedělního rána pořádala s dětmi v opavském kostele obvyklou adventní dílnu (včetně noclehu), na které vyráběli adventní věnce, vánoční ozdoby atd. a mohli je pak s dětmi v neděli po bohoslužbách prodat - výtěžek pak šel na adopci na dálku (vybrali těžko uvěřitelných CZK 11.000,-).

No a v pátek minulej tejden přijel Havran s KDPK a společně celej víkend malovali kvartýr (v čemž budou pokračovat Luďa s Jíťou i víkend příští) - všem díky moc, abych se vrátil do čistýho.

Nemluvím o tom, že kromě standardního provozu do toho všeho stíhá Síma péct cukroví - lásko opravdu se Ti obdivuju a mám o Tebe strach........

Mě pro změnu před týdnem o víkendu napadly snad všechny komplikace, které se při transplantaci vyskytují - tzn. neustále se loupající do krve rozpraskané rty, horečky, průjmy, mykóza ústní díry (jazyk se mi celej několikrát oloupal), mykóza krku (nemohl jsem v podstatě polykat, ani jíst, ani pít), neurčité bolesti v pravém podžebří (což naznačovalo zvětšená játra), které se v pondělí rozšířily až k levému rameni a společně s poslechovým nálezem na plicích (namohl jsem skoro dýchat) to naznačovalo v úterý malý plicní infarkt - měl jsem být odeslán na angio CT, těsně před transportem se poslechově plíce vyčistily a tak jsem dostal jen morfium na utišení bolestí hrudníku a plic a během dvou dnů bylo vše OK - prostě mě „chytly záda".

V pátek se začalo něco dít v krvi a o víkendu se to chytlo a už to roste (teda pomalu) - dneska jsem měl 14 trombo, 0,45 granulo a 1,1 leukocytů - díky tomu (a lékům samozřejmě) se zahojila huba i krk,  postupně mizí petechie (tečkovité krvácení do kůže) a až na průjem (bo mykóza se přestěhovala do střev) jsem v celkově dobrém stavu - teď už nezbývá než počkat, až průjmy přejdou, nastoupat na potřebné hodnoty a pak už snad půjdeme domů.

Přítomné dámy a moje paní prominou, ale potkala mě tady taky jedna příjemnost.

Na transplantačce chodí personál ve sterilních chirurgických zelených oblečcích, které se vyznačují mimořádně krátkými a širokými rukávy, stejně jako docela velkou volností a velkým výstřihem.

Zkušené sestry na oddělení, než se sehnou k pacošovi, si potáhnou blůzu na zádech a výstřih tak vytáhnou až ke krku, popř. si výstřih rovnou slepí leukoplastí.

Ovšem momentálně sem tak 2-3x do týdne dochází na praxi sestřička studentka a ta o téhle záležitosti nemá šajn, takže, jak říká v jednom filmu Černý Tulipán: občas „vidím dva kopce a soutěsku".

Tak to jen pro pobavení na závěr.

Prosíme, zůstavejte s námi a především s mou ženou.

Díky

Marek

22:30, 29.11.2010

Zpravodaj z transplantačky č.5 (28.11.2010)

Přátelé, kamarádi,

tož je mi dnes trochu líp, tak Vám píšu, že v podstatě celej tejden už mě zloběj obvyklé komplikace po převodu buněk - zvýšená teplota, horečky, shnilá držka, krvavý koutky a suchý rty atd. atd. Vše by se mělo aspoň trochu zlepšit až se začne obnovovat krvetvorba z transplantátu, ale ta na to má ještě nějakých 7-14 dní.

Jinak se v přívoze dneska nic nestalo, nicméně přišlo mi od Vás několik zajímavých vysvětlení, co vlastně dlaždičková mosaika (obrázek znovu přikládám) představuje - zde jsou:

- Myslím, že řešení tvé mozaiky je jednoduché - doporučuji najít v archivu záznam z porady Výboru ONV pro zušlechťování interiérů ústavů národního zdraví z let 1978 - 1983 a určitě tam někde najdeš zápis ze schůze, na které bylo jednomyslně schváleno, že nemocniční pokoje budou vyzdobeny mozaikou dle návrhu nějakého akademického malíře.

- K mozaice se asi nebudu vyjadřovat resp. podle stylu a zvolených barev bych si tipnul, že tato místnost asi původně sloužila trošku jiným účelům...

- Hele ve zkratce, ponevadz musim arbeitovat, me ten vzorek pripada jako odrazovy mustky na bazene.

- Když se na kachličky díval můj manžel, říkal, že je to písmo egyptských faraónů, - ale je na tobě abys rozluštil co ti chtěli vzkázat. Mě osobně nic kloudného nenapadlo.

- Marineo, dyť je to jasný .. máš před sebou únikový východ z izolace ..Je to logický, protože ty bílé kachle jsou do tvaru „P" jako „prchej".Ty hnědý pak určují rozestavení stráží ...Žlutá zásuvka je prostě žlutá zásuvka - ta s tím nemá nic společnýho ... :-D

- Co se kachličkový mozaiky týče, tak bych se klonila k vysvětlení, že zdánlivě racionální uspořádání barev bylo dáno tím, jaký kachle byly zrovna na socialistickým skladě...:-)

- Ty dlaždičky jsou zajímavý, jen netusím, proč ten zhulenej obkladač vytvořil takovej vzor, nevypadá to moc pozitivně (Alespoň to tak na mě nepůsobí). Moje dcera by v tom vzoru viděla takovou tu dětskou hru najdi cestu myšky k sýru...

- Co se týče kachliček, tak mi to připomíná chaby pokus o kopii Versacheho  takže to spíše vypadá na toho zhuleného obkladače, kerého políbila  umělecká můza.

- Musím se přiznat, že první co mě při pohledu na fotku mazaiky napadlo je, že takto může vypadat (viděno shora) ve sněhu moje cesta při návratu z luxusní restaurace „u holátek", zdejcina č.p. 73... :o). asi jí teda nedám takhle symetricky, ale úkroky do boku, někdy i chloupek vzad, tam jsou, takže já to vidím coby satelitní snímek mého potácení se.

- Pěkně Ti To v pokojíčku vykachličkovali. Vypadá to, že se někdo fakt snažil. Je to takovej řeckej motiv. Střeva mi to nepřipomíná, ale podložený to nemám.

- Milá Marie, Tvoje kachle je nudný a jasný obrázek tlustého střeva. To už dál neřeš.

- Je to na tuty bludiště pro blondýnky.

- Ta mozaika je fakt prapodivná, mně připomíná zablácené zatáčky v našem sídlišti.

- Já hlasuji pro variantu C, obkladač byl zhulenej a má umělecké sklony se kterými si sám neví rady J), ale má to alespoň pěkně symetrický..

- Tak jsem koukal chvíly na ty kachle, a zamotala se mi šíša, jako když jdu po třech dnech ke Kočkám a dám si první cígo. To je dobrý psycho, čučet na to furt.

- Teď jsem si prohlídla tu mozaiku. Kdyby tam nebyla ta žlutá zásuvka, je to dost ponuré..Ale i tak je to vrchol moderního designu.Tedy mně to připomíná řeznictví. I ty barvy. Teda ta nafialovělá barva starých jater by mi dokázala způsobit depresi samostatně, nejen v kombinaci s  těmi ostatními vyblitinami. Velmi tě lituji, že jde o tvůj dočasný domov. Teď mě napadl ten důvod. je to velmi sofistikovaný způsob, jak donutit transplantéry k rychlé úzdravě. Hlavní motivace- dostat se z takového prostředí pryč.

- Co se tyka "Vasi"mosaiky, nebudu zakryvat svuj uzas, nad samotnym umeleckym vyjadrenim, osobne se domnivam, ze se jedna o znacny presah tvurcovy mysli a obavam se, ze pochopeni samotne podstaty vyjadreni neni, alespon pro me, otazkou par minut.. Pokusim se s mosaikou popracovat a poslat svuj nazor.

- Jinak mozaika me pripomina ZIP ale nevim jestli suchej nebo mokrej.

- Obkladac nehulil, nybrz tancil s LSD, jedna se o typicky psychedelicky vyjev z "vyletu". Casove odpovida, nemocnice prosla v 50-70 letech rozsahlym rozsirenim a rekonstrukci (prevzato z  webu FN Olomouc). 60 leta, era hippies a experimentalnich drog. Je to jasne!

- Co se kachliček týká, jako příznivec klasické sci-fi literatury bych si typnul, že se jedná o zjednodušené abstraktní zobrazení písečných červů Herbertovy Duny, čemuž nahrává i jejich počet, neboť 338 je 13x13x2.

- Tvá výzva k zamyšlení se nad fotografií nemocničních obkladaček mě opravdu potěšila. Samozřejmě jsem k problému chtěla přistoupit s fortelem a fundovaně. Plánovala jsem si, že provedu exegezi tohoto hebrejského textu. Objevila jsem v něm následující hebrejská písmena: pé  (ne však koncové), váv, s trochou fantazie reš a snad i nun. Vzhledem k tomu, že text neobsahuje vokály, je i tak vynikající hebrejštinářka jako já v prdeli. Ano, dalo by se to možná rozluštit, ale pak bych potřebovala daleko větší úsek textu a ne pouhý zlomek. Nu, a protože jsem nucena opustit tuto filologickou cestu, zbývá mi jediné vysvětlení oněch tvarů. Jedná se (a divím se, drahý, že tě to nenapadlo) o opakující se motiv čísla 69. Opět jsem si potvrdila, že je dobré dát na to první, co člověka napadne. Takže 69 69 69... a čert vem exegezi!

Ano, jsou to samozřejmě zajímavá vysvětlení, která navíc o mnohých z Vás leccos vypovídají, nicméně i já jsem v podstatě týden navíc bádal a zde je zcela nepřekvapivý, nezaujatý a nestranný výsledek: Jedná se o obraz Nové Huti (Arcellor Mittal) Ostrava  na pozadí Vítkovic. Totiž ta tmavá linka dole je jedna velká fabrika, z níž vystupují směrem vzhůru komínky a kouř je unášen vetříkem z leva doprava.

Pak je tam několik menších fabriček (jako ta, přes kterou nějaký prase namontovalo žlutou zásuvku - pokud to ovšem není označení elektrárny), z nichž rovněž vystupují komínky směrem nahoru, ale tyto komínky kouří mnohem mnohem víc, takže kouř tvoří jednolitou horní tmavou linku.

No a protože se jinak nic zajímavýho za ten týden nestalo, tímto končím další zpravodaj a až zas bude o čem psát, tak se ozvu.

Mějte se hezky, přátelé a kamarádi, držíte mě nad vodou - díky.

Marek

10:40, 22.11.2010

Zpravodaj z transplantačky č.4 (22.11.2010)

Přátelé, kamarádi,

inu hlásím se opět z transplantačky, a to v období, kdy pomalu dochází k mé proměně v ženu. Nejni to tak náhlé, jako na jevišti divadla Járy Cimrmana, když se v ženu proměňuje Zlatovláska (jak říkám našim dětěm princezna Zlatochlupka), ale o to pro mě důležitější a vlastně i složitější.

Abych to nenatahoval, minulej tejden v pondělí nastoupila Ester k hospitalisaci, v úterý jí pod ultrazvukem píchli centrál tloušťky reklamní propisky Ostravských vodáren a kanalisací do třísla a ve čtvrtek a v pátek (poté, co si už od neděle píchala růstové faktory) ji na separátoru pěkně odebrali kmenové buňky k transplantaci. Nutno poznamenat, že se fakt snažila, ve čtvrtek separátor zavařila takovým způsobem, že (aspoň co vím), kusy jejích tkání v něm visí dodnes a kdyby tady nebyly sepoše dva, tak nevím, jestli by vůbec k transplantaci došlo. V pátek odpol do mě nalili, co z transpyho vycucli a teď už nezbývá, než čekat, že se to přihojí, že reakce bude zvládnutelná a že nepřijdou přílišné komplikace, protože už teď tady na isolaci okusuju kachličiky a to jsem tu teprve dva týdny a minimálně další čtyři mě čekají.

Kromě toho, že se mi změní krevní skupina, je třeba přijmout i fakt, že geneticky budu v kostní dřeni teď už napořád ženou a navíc, že moje sestra, jakožto dárkyně mého života, je něčím mezi mou matkou a otcem. To s sebou samozřejmě nese množství etických otázek:

-  Může být má sestra mou matkou (popř. otcem)?
-  Naroste jí patřičný knír ?
-  Je v tom případě má matka mou babičkou ?
-  Pak by ale má žena byla mou tetou ?!?!?!
-  A mé děti mým bratránkem a sestřenicí ?
-  Může být vlastně má matka o rok mladší, než já ? (vyřešíme-li tuto otázku,  
   dospějeme možná i k řešení otázky, zda bylo dříve vejce, nebo slepice).
-  Pokud jsem geneticky ženou a fysicky mužem, jsem vlastně transvestitou ?

Jak vidíte, mám velký problém se sebeurčením............ budu nad tím muset ještě trochu hloubat.

Posledně jsem Vám psal o mosaice z kachliček na zdi přímo proti mé posteli - v příloze si dovoli zaslat mizerné foto z mobilu pro Vaši představu. Pro další úvahu sice zcela nepodstatná, ale přesto informace je, že kachliček se na této zdi nachází celkem 338ks.

Jako ve správném emerickém filmu „jsem trochu přemýšlel" nad tím, co má daná mosaika představovat a mám tři možná vysvětlení:

a) jak se kroutěj ty bílý kachle mezi tmavýma, tak to představuje zákruty střeva v dutině břišní........
b) ta horní a spodní tmavá linka je střevní stěna a ty „elka" z tmavejch kachlí na bílém pozadí představují střevní klky.......
c) obkladač byl asi opravdu jen zhulenej........
d) pokud Vás napadá ještě nějaká další varianta, budu rád, když mi ji napíšete, ale nazapomeňte, že vaše teorie musí být podložena řádnou expertisou, exegesí, popř. exorcismem.

Přeji Vám krásný večer a až zas budu mít trochu lepčejší náladu, než obvykle (jako jsem měl teď), tak se ozvu.


Marek

12:19, 12.11.2010

Zpravodaj z transplantačky č.3 (11.11.2010)

Přátelé, kamarádi,

je čas, abych o sobě podal opět nějaké zprávy.

Všem Vám moci děkuji za dosavadní podporu, na jejíž projevy jsem často neschopen reagovat, bo jsem nějak vnitřně paralysovanej a duševně ve vegetativním stavu.

Věřte ale, že Vaše zprávy mě nesmírně těší a hlavně povzbuzují. Nebojte se, prosím, psát na můj pracovní e-mail marek.kopecky@fiege.com - obdržíte pouze zprávu v AJ o tom, že nejsem v kanclu, což ale neznamená, že bych si Váš e-mail nečetl. Jde hlavně o to, aby odesilatelé pracovních mailů posílali maily na mou kolegyni.

V pátek 29.10. jsem byl definitivně po sedmi týdnech vykopnut z odd. 5B, píštěl se přes veškerou péči nepodařilo zahojit, a tak jsem mohl strávit pár dnů doma, které byly příjemné, ale také naplněné strachem a takovým tím podvědomým „co když je to naposledy".

Od pondělka 8.11. jsem tedy na transplantační jednotce 5C, v úterý mi píchli centrální žílní kanylu a včera ráno ve čtyři jsem začal s přípravnou chemoterapií ve formě tablet (přátelé, každých 6 hod. je třeba spolknout 40 tabletek a zapít to max 2 dcl vody). Od neděle si má transpy Ester začít píchat růstové faktory, které vyplaví kmenové buňky do krve, v úterý příští týden jí píchnou centál a když vše půjde podle plánu, tak ve středu/čtvrtek do mě nalejou kus zdraví.

Takto je to velmi ve zkratce, nebudu Vás unavovat detaily, riziky a rozdíly mezi možnými postupy léčby apod., protože jste mi mnozí posledně vynadali, že těm mejm kecům stejně nerozumíte.

Rád bych zmínil jednu významnou událost v životě hemačky v Olomouci. Totiž někdy začátkem října došlo k vypnutí analogového signálu ČT2 a tak se už tak mizernej příjem programů na těch mini televizích na pokojích pacošů omezil na 3 ČT1, Novu a Primu. Přiznávám, že mě je to celkem vuřt, kouknu maximálně tak na zprávy a ze všeho nejradši si stejně čtu, nicméně pro většinu ostatních je to asi dost důležitý, bo ve úterý 27.10. dodala společnost DATART ne pouze set-top-boxy (v což všichni doufali), ale celkem 23 ks nových digitálních LCD TV s úhlopříčkou 82cm. Jedná se o dar nadaci Haimaom, tedy vlastně hemačce v celkové hodnotě CZK 167.700,- a tak budou mít své kino pacoši na 5A, 5B JIP i na transplantačce, kde ovšem může k instalaci dojít až bude odd zavřený a bude se malovat.

Přesunem na transplantační jednotku, resp. do boxu reversní isolace č.1 jsem ovšem získal nový výhled, což je asi tak jediný positivum. Byly mi odebrány cigára (neštěstí, nespravedlnost nejhrubšího zrna), což nesu velmi těžce a obývám skromnou cimru 3x4m (no možná, ať nežeru 3,5x4,5m) s oknama, který nejdou otevřít, s dlaždicema na stěnách až ke stropu (přímo proti posteli obkladač vytvořil z několika barev mozaiku, kterou bych nazval „zbytky chorého mozku usmaženého na cracku s pervitinem"). Sprcha s hajzlíkem mají standardní hemačkovej rozměr, jediným rozdílem je absence rybenek, který každodenní skutečně pečlivou desinfekci těžko snáší, stejně jako spáry mezi kachličkama, který jakoby každým dnem ubývaly. Druhej rozdíl oproti béčku spočívá v tom, že jak na umyvadle na kohoutku, tak ve sprše na hadici není standardní zakončení, ale je tam navíc namontován filtr jakési americké firmy, přes který když voda proteče, tak se stává sterilní. Předpokládám, že se jedná o výrobek NASA, popř. americké armády, protože voda v obou případech (i ve sprše!!!!) vytéká z filtru jedním jediným otvorem o průměru 2 mm a to natolik záludně (bez ohledu na to, jak nastavíte páku kohoutku), že chvíli by se tím daly motýlům bez poškození omývat křídla a chvíli by se tím proudem vody daly řezan ne kachličky, ale rovnou betonový bloky. Vám, kteří víte, jak jsem strašně konservativní a závislej na svý sprše, svý sprchový hlavici apod. asi nemusím vysvětlovat, že tohle je hned po zabavenejch cigárech (spolu se zákazem opouštění cimry) asi největší stresor v mém současném životě.

Mimochodem, celkem dobře (byť přerušovaně) tady spím nejen v noci, ale i ve dne, až jsem si říkal, esli do mě mezi tím množstvím všech možnejch pilulek nesypou nějaký psychofarmaka. No jo, zrovna tu byla sestřička (je devět večer) a že mi ještě nese nějaký prášky, tak se ptám, copak to je a ejhle! Diazepam........

Takže tak přátelé, kamarádi - já se jistě ozvu o něco dříve, než teď, pokud nebudu po těch pilulích dobré nálady a psychedelických snů pořád spát a Vy mi, prosím, držte palce, protože teď už opravdu jedeme do finále.

Marek

PS: Zpravodaje jsou dostupné i na našich stránkách www.chramy.cz v sekci „šuplátko"

12:23, 15.10.2010

Zpravodaj z transplantačky č.2 (14.10.2010)

Přátelé, kamarádi,

především Vám děkuju za povzbudivá slova, která potěší a rozptýlí všednosti hemačkových dní.

Jedeme už pátý týden, všechny kultivace jsou negativní, už se povedlo vytlouct i tu sviňu zlatýho stafylokoka, z posledního odběru kostní dřeně vyplývá, že se zatím nic moc neděje (jen 6% blastů), tedy spíš, že relaps tu ještě nejni, což nám dává ještě nějaký čas ke zhojení píštěle, se kterou se na transplantačce nemůžu objevit. To samozřejmě ale neznamená, že můj krevní obraz je v cajku, naopak, nemám žádný leukocyty a především jejich nejdůležitější složku granulocyty, který jednak zajišťují imunitu, ale také pomáhájí hojení. Proto už druhý týden dostávám obden transfuze granulocytů, nicméně na píštěli se to (kurva fix) zatím projevilo jen minimálně, stále jsme na 4 cm, i když rána je čistá a bez zoologický zahrady. Staniční sestra Marcela dělá, co může, její štětičky, lžičky a další nástroje si užívám denně, hledá na netu další postupy, nové drény a fakt se snaží. Včera říkala, že to takhle může trvat klidně i 3 měsíce, než se to zahojí, a že navrhla Dr. Houseovi, aby se to řešilo chirurgicky, ale Hubin má na chirurgy svůj názor, má obavu, že při mé imunitě a (ne)hojivosti by se tím celá věc jen prodloužila a bez valného výsledku, nehledě k tomu, že by mi tam ty prasata chirurgové určitě zase něco zavlekli, čeho bychom se pak těžko zbavovali. Tož zatím se do mě řezat nebude (bylo by to už po třetí), čemuž jsem celkem rád.

Taky se dochtoři rozhodli šetřit mé centrální žílní pro kanylu, kterou budu potřebovat na transplantačce, takže zatím jedem na flexilu v jednom, či druhém předloktí, což je fajn. Bo moje žíly ale už po těch čtyřech letech připomínají spíše staré vyžilé běhny a pokud se nějakou vůbec podaří najít, tak hnedle praskne, zkoušejí na mě v rámci nějaké klinické studie nový typ flexil, který jsou fakt bezvadný, fungují perfektně a jdou z nich brát i odběry, což byl ze starýho typu problém kolikrát už druhej den, takže se musely odběry brát ze žíly každej den, což obnášelo i několik píchání denně.

Tož tak k mému zdravotnímu stavu.

A teď pár postřehů ostatních:

- první tři neděle jsem byl na cimře s 67letým celoživotním traktoristou

- celej minulej tejden jsem byl sám - super! super! - traktorista byl prolezlej bůhvíčím a dr. House měl strach, abych něco nechytil

- tenhle tejden se hemačka zase začala naplňovat, tak jsem v úterý nafasoval 57 letýho celoživotního řidiče kamionu, který, jakmile se mu udělalo lépe, mě krmí neskutečnými levičáckými řečmi - proč sakra nemá leukošku taky nějakej pravičák, manager........

- v koupelně kobky č. 2 i č.1 (kde jsem teď) jsou stále i po 3 letech rybenky (Lepisma Saccharina)

- když tak koukám z okna, jak tam listí na stromech opadává, mrzí mě, že dnes přijdou o ten jedinečnej moment, kdy přijde první pořádnej mráz a během několika hodin opadá listí z našeho ořechu

- chileskejm horníkům museli specialisté z NASA poradit, že „systém člověka vždycky podrží" - blbouni, tohle je moje heslo a snad i díky němu tady přežívám zatím celkem v pohodě i po téměř pěti týdnech (na druhou stranu, když mi systém dochtoři nabouraj nějakou neobvyklou kapačkou třeba v čase, který mám vyhrazen pro kouření, tak mě to rozhodí).

- jídlo mi tady začíná už lízt ušima, hlavně proto, že je to furt stejný, jako by na jídelničku vždycky jen změnili číslo týdne a okopírovali ho - budu si muset vážně promluvit s vedoucí nutričního oddělení paní Jaškovou, kterou jsem měl před třemi lety omotanou kolem prstu, a tak na požádání jen pro mě byl bifteček, nebo buchtičky s krémem

- obden je k obědu dětská výživa - nechápu - vždyť kompot by byl levnější a zajímavější, nebo jsem snad nějakej geront bez zubů

- i po pěti týdnech jsou někteří schopni konsumovat k snídani nemocniční bílý kafe (resp. tu břečku, kterou tady servírujou 5x týdně - v úterý a v neděli je kakao)

- jídlo se podává v poměrně hojném množství v 7:30, 11:30 a 17:00, tak jsem si nastavil vlastní systém s druhou večeří ve 20:30 a třetí večeří ve 22:30, což mi zatím zajistilo i po tý době udržení nástupní váhy 80kgs, abych měl co hubnout později na transplantačce

Přátelé, kamarádi, vytrvejte, prosím, ve své věrnosti - držíte mne nad vodou.

Marek

12:16, 15.10.2010

Zpravodaj z transplantačky č.1 (24.9.2010)

Přátelé, kamarádi,

tak jsem bojoval (myslím celkem statečně) s akutní leukemií a nakonec mě doběhl myelodysplastický syndrom. Nebudu vás nudit definicemi, podstatné je to, že je důležitá co nejdřivější transplantace kostní dřeně.

V červnu se na chirurgii Ostrava - Fifejdy snažili dochtoři bez valného úspěchu operativně odstranit můj perianální absces a tak se mě nakonec (se slovy, že jsou to blbí řezníci) ujal 14. září Dr. House a umístil mě na mé milé odd. 5B HOK FNOL, které je za poslední čtyři roky tak trochu mým druhým domovem.

Takže už přes týden odvykám práci a přivykám nemocničnímu režimu, kapou do mě antibiotika a v úterý už jsem dostal i trasfuzi červenejch, což je jen důkaz toho, že není radno s transplantací příliš otálet.

Staniční sestra se každý den velmi pečlivě (avšak citlivě) věnuje píštěli, ačkoliv mě to nižádnou rozkoš neposkytuje (Trahit sua quemque voluptas :o) ).

Zánět se kvapem hojí, píštěl kvapem plžím uzavírá (postoupili jsme z 5cm na 3,5cm za ten týden) a jakmile bude zhojeno a bude volno na transplantační jednotce, tak vzhůru za novým životem! (Pohříchu doufám, že zatím nikoliv věčným).

Jináč až na nový postele se za ty bezmála 3 roky, co jsem tu nebyl, příliš nezměnilo, což je možná dobře, protože mě to  jistým způsobem uklidňuje. Sestřičky se zčásti obměnily, ale vzhledem k mému neustálému toužení po sociálním kontaktu jsme se rychle sblížili, nehledě k tomu, že s velkou částí z nich si tykám, což nakonec může být příjemné zcela jistě pro mě, otázkou zůstává, jak to nesou ony, když to celé najednou už tak optimistické není. Nehodlám si ale kvůli tomu rvát vlasy (kterých mám ostatně poskrovnu) a říkám si, že si to holky měly rozmyslet dřív.

Přiznávám otevřeně, že dvakrát hej mi nejni. Minulej tejden jsem byl fakt mizernej, člověk zná všechny rizika toho, co ho čeká a nemá smysl si namlouvat, že to bude procházka růžovou zahradou, která navíc nutně musí dopadnout dobře. Nemusí. A to na mě nějak leží a tíží mě to, protože se mi přece jen zdá, že je ještě trošku brzo na to, abych užíval věčných blaženství.......

Ale bych nehovořil jen o sobě, musím zmínit, že i transplantát (řečený Transpy), po kontrole 14.9. má těžký život, protože jí doporučili celkovou zdrženlivost a opatrnost, aby byla v cajku, až jí budeme potřebovat. Pak jí dají včas vědět aby si přijela pro růstové faktory, které si bude píchat 5 dnů, a které zajistí vyplavení kmenových buněk do periferní krve. Následně na separátoru (snad jen jeden den, poněvadž je to děvče statné) odeberou a vyseparují potřebné množství kmenových buněk, který hned za čerstva do mě (po předchozí chemoterapii) nalejou. No a pak už jen v naprosté izolaci budeme doufat, že se to chytne, že reakce nebudou moc velký atd. atd.. Musím zdůraznit, že ani pro Ester to nebude žádná selanka, protože si jednak moc dobře uvědomuje, že je mou jedinou nadějí na příští žití a také pro odběry ji budou muset zavést žilní katetr (femorálku) do třísla, což není nic příjemného.

Přátelé, kamarádi - užijte poslední krásný den tohoto roku (odpol mám v plánu strávit na lavičce s cigárem v hubě a knížkou v ruce). Já se co nevidět ozvu, snad s trošku positivněji laděným zpravodajem, než upadnu do uzavřené kobky na transplantačce, kde mi asi samotnýmu mezi čtyřma stěnama a bez cigaret dvakrát ejchuchu nebude.

Marek

18:02, 25.04.2010

...

Přemýšlím nad světelností hvězd
Jak jejich záři do temnot snést
Severní korunu do vlasů noci vplést
Pevně vplést!
Aby až přijde vítr
Nemohl ji pryč odnést

A je mi líto každého paprsku
                    který ve stínu se ztratí
                    který své odlesky v nekonečnu zhatí

Přemýšlím jak rozšířit světelnost hvězd
Zrcadly?
Není to ale na hvězdy přílišná lest?

Světlo je zdánlivě prosté nic
                zdánlivě prosté jak vzduch co vychází z plic      
Prý je to vlnění a tak trochu částic proud
Fyzik se ho snaží na křivku navléknout

Svítání
Energie
Noc spěje ke svému zániku
Výskyt fotonů sílí a temnota hledá cestu k úniku


KDPK

12:13, 23.11.2009

Grušenko

Skoro spíme, Grušenko...
Padá těžká opona
a v ní díry vyžrané od molů
Jsme na mol, Grušenko...
a žere nás svět pes
Lehnem si na vyhřátou asfaltku za městem
zkusíme ještě oslovit Boha
uspí nás šustění tvého peří ve vlasech, Grušenko...

KDPK

12:10, 23.11.2009

Andrej

Sestup pod povrch skutečnosti
                           zahalena nánosy
                           snad postupně vyjeví
                           hlubokou blízkost všech bytostí

KDPK

12:07, 23.11.2009

Skrze ni

Až vstoupí síla do plic
Vykřičet ji dolů do údolí
                                
Skrze ni obejmout všechny kouty
                vyhladit nerovnosti
                jít už jen roviny
                splynout s prostorem
...

Až vstoupí síla do plic
Neváhat!
Vykřičet ji dolů do údolí
Naslouchat ozvěně

Skrze ni slyšet sebe
                porozumět sobě
                splynout se sebou


KDPK

18:45, 25.06.2009

ŽALM

Hospodine, slyš můj hlas, když volám,
Dáváš mi okusit chuť hlíny (kterou se jednou přikryju),
Dáváš mi okusit vnitřnosti velryby (aby nemusel uschnout další fíkovník),
Dáváš mi okusit chuť Jóbova popela (abych věděl, že Jóbů je kolem spousta),
Dáváš mi okusit Tvou nepřítomnost (i když jsi se mnou),
Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce,
Ty víš sám, proč mě držkou na zem srážíš,
To jen mé vysoké oči, které tě nevidí,
To jen má jistota (tak lidsky sebevědomá a nejistá),
To jen mé zapomínání.
Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi,
Ty jsi život můj změnil,
Připomínej mi mou prašnou lidskost neustále,
Buď však milostivý,
A na můj hřbet nenakládej více,
Než jsem schopný unést.
Poslední kontrola byla opět jen zkouškou,
Asi chceš, abych tu ještě byl
Asi chceš, abych tu ještě Tebou žil,
Tvé cesty jsou nevyzpytatelné,
Jak jsme proti Tobě směšní a malí !!!
Jen z doslechu o Tobě jsem  slýchal,
Teď však jsem Tě spatřil vlastním okem.

Všechnu naději jsem složil v Hospodina.
On se ke mně sklonil,
Slyšel mě, když o pomoc jsem volal.
Vytáhl mě z jámy zmaru,
Z tůně bahna,
Postavil mé nohy na skálu,
Dopřál mi  bezpečně kráčet
A do úst mi vložil novou píseň,
Chvalozpěv našemu Bohu.

Marek

20:46, 16.06.2009

Beránci

Po obloze plují beránci,
Beránci Boží ?
snad....
Zítra kontrola
Strach
Modřiny
Nachlazení
Co chcete mi, Beránci, říct ?
Že jistota ?
Jistota čeho ?
Věčnosti ?
Jen věčná nejistota tělesnosti
Jen věčné pochybnosti
Jen věčná malověrnost
Přál bych si jednou
Být hajzlem bez svědomí
Být konzumentem bez hledání
Požitkářem života
Mají to jednodušší
Je moje cesta správná ?
Co vy na to, beránci ?
Podržíte mě ?
Ve své vlně zahřejete ?
Svou cestou po nebi směr naznačíte ?

 
Marek

00:27, 30.05.2009

Hranice

Překračujeme hranice,
každý a každodenně.
Když je jednou překročíš,
je snadné překračovat je stále.
(Jde jen o ten strach z neznáma)
                        ó jak dobře to znám...
 
Pořád si nabíjíme čumáky
                        (kolikrát ještě)
a kolikrát nám dáš, Bože, možností?
                        ukázat naši malost, nedokonalost, nepoučitelnost
Kolikrát nám dáš pocítit ten pád?
                        (kolikrát ještě se budeme válet v prachu, bahně, na dně...?)
Kolik, Pane, máme ještě možností?

Holy

00:22, 30.05.2009

Zeď

Pokusy překročit hranici vlastního Já... osvobození od sebe sama... rozšiřovat... pojmout horizonty bližních... odkrývání... kutání hluboce uložených rud, kutání z nejtvrdšího kamene... a pak snad někdy zlatá žíla!... netrpělivé přešlapování... čekání na ten okamžik... na ono prolomení, přešplh ze sebe... na přelezení vysokánské vnitřní zdi... nervózní poskakování... nekonečně trvající přípravy s rozeběhem... tím větší touha po přeskoku... den po dni... aspoň nakouknutí, nahlédnutí přes ni...

KDPK

20:58, 17.05.2009

...

jsem nejistý a škobrtám,

jednu jistotu však v Tobě mám

prosím, drž mě,

buď mým základem,

jen v Tobě bude úrodná má zem.

odpusť malověrnému, Pane

Marek

23:19, 15.05.2009

Pád

Opatrné dotýkání

zkoušení

kam až to pude.

Zabíjení

všeho v sobě

toužení

po nemožném

(tak blízko).

Boření

a velký pád

a až se prach usadí

budování na troskách.

Marnost nemožného...

Holy

23:14, 15.05.2009

HODINY

Jít jen tak s proudem,

župan plný kamenů.

Nechat se unášet,

táhnout, strhnout,

už nemyslet, nepátrat,

netrápit, nehledat,

neptat se a nebolet.

Jen tak plynout vodou zalitá,

nechat vodu pronikat,

zaplavit všechny ty trhliny.

Už se nebránit,

už necítit tu tíhu.

Holy

23:17, 10.05.2009

Modlitba za plnost

Sorry, Pane!
Ale jak jednou člověk nazřel odkrytost,
jak jednou - byť jen na prchavý okamžik, fíí! - nazřel podstaty,
jak zasvitla na něj jednou čirost... křišťálová čirost! už není cesty zpět!!
A opak je jen chlácholivá lež...
Už nechceš pryč od té plnosti... od plnosti do polovičatosti a milounkého bezstarostného kýče... ten ať chcípne pod ostřím rýče!... už nezapomeneš...
Už nechceš... ne! vlastně někdy chceš, tak moc unavený, tak moc chceš zapomenout, ale už nemůžeš! Nemůžeš od síly, co formuje, přejít do neurčitosti, do nekončící vyprázdněnosti bez kontur... bez ostrosti... bez barevnosti... bez hloubek... jinak jsi rozmazán, tvůj vnitřní objektiv neostří, stáváš se více a více rozmazaným... mažeš se sám v sobě a je otázkou času, kdy budeš smazán definitivně...
Hledáš už stále! Co?! No, tu čistou odkrytost!! No, Tebe!!
Odhazuj náplavy... svleč se z košil zašpiněných kolomazí každodenní rutiny... zacpi si uši před plochými žvásty... opusť slova... zastav se na den, na dva a mlč... jen poslouchej, naslouchej, dýchej... otevři plíce, mysl, bytost... Postav se před obrovskou mlčící skálu... zaměř se na ni... civ na ni... upni se na ni... užasni nad její pevností, nezvratností, věkovitostí... Stojíš a těžknou ti nohy... těžkne tělo... vrůstáš do země... vrůstáš do Něj... vrstva po vrstvě... kořen po kořeni... vysílený... posílený... jsi hmotou v Jeho rukách... Amen.


KDPK

19:12, 09.05.2009

Nohy i křídla

Na co nohy?! Chci křídla, abych mohla lítat!!
Pokora a prosba Boha za přistání
                                               ( za tuhý vosk
                                                      za nesmočené perutě
                                                           za všechny Ikary... )

Nejdřív chodit
              až pak lítat
Pevné nohy
              zem tě vítá
              stabilita

Lodě mají bílé plachty i železné kotvy
Po obnaženém moři volně pluj
              však zastav se nejprv a v klidu sám stůj
Pokorné ego
uvolnit místo
              pak vpluje a zakotví Bůh


KDPK     

08:59, 08.05.2009

...

Proč jsou noci, kdy nemůžu spát?
únava nepřichází...
Proč jsou noci, kdy v úzosti čekám na nové ráno?
úleva nepřichází...
Proč jsou noci, kdy v bolesti Boha volám?
odpověď nepřichází...
Proč jsou noci, kdy strach mě přemáhá?
jistota nepřichází...
Proč jsou noci, kdy na tebe čekám?
nepřicházíš...

Holy

16:32, 24.03.2009

kouř

kouř z cigarety stoupá
v magicky spletených pavučinách.
chtělo by se je rozplétat....
tak, jako spletené pavučiny života.
to odtrhávání vláken však bolí.
kouřová vlákna neodtrhnu,
vlákna života jen ztěží.
bolest i tak veliká....

marek

20:55, 22.03.2009

...

Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení
nyní i na věky. (Ž 121,8)
Vycházení z Hospodinova domu,
vcházení
a návraty do něj.
Pozvání,
hledání,
nacházení
cest klikatých.
Jistota dveří otevřených
samotným majitelem.
Jistota věčnosti,
jistota Jistoty,
jistota náruči otevřené.
Snad ji najdu, můj Pane.

Marek

18:39, 22.03.2009

zvony zní

zvony zní,
buší,
srdce s nimi
vzájemně
žijí,
srdce zvonů,
srdce lidí,
soulad srdcí,
souznění,
souzvonění,
zvonit,
společně zvonit,
nebo zvonět, vonět ?
hlavně se ptát........

marek

07:06, 03.03.2009

Staletí v hodinách

na hodinách běží roky po minutách
19:18
19:19
19:20
proběhneme celá staletí v jednom dni
od Kristova narození až.....
kam ?
právě končí válka
19:45
za chvíli zavřou dědečka a pak se narodím
každý den znovu
začínáme
od Kristova narození.....

Marek

18:15, 24.02.2009

"Napětí bytostného tázání"

Intuice jako záblesk, krátké okamžiky nazření celku... vyvázání z kruhu částečných náhledů: chtění, úzkost, uspokojení, závist atp... Z těchto emocí plyne snad vidění zkreslené, hnané z plastičnosti do placky, ořezává mnohovýznamy do plochosti... působí neklid, omezenost a uzavřenost v částečnosti.
Intuice v poryvu otevře na okamžik kruh do spirály, dovolí nad kruh vystoupit, úhly kruhu nahlédnout... bytostně porozumět...
Ale hrozný balanc, provazochodectví po nejtenčí niti. Děs po těle i v nitru, když se mezi prsty ztrácí ono "vyšší nahlédnutí"... když ztrácí se celek, oči jsou zakrývány, padá se z niti do částečných úhlů, do požírající jámy... Pak prosba Boha o klid... 

KDPK

10:17, 13.02.2009

Sněhánky

Třypité hvězdičky
Mrazivé sestřičky
Ráno mě bičují
Zalézaj všude

Za nehty vzpomínky
Vzpomínek pramínky
Po duši stékají
Bodají, řežou

Jistoutu uchopit
Prázdnotu pochopit
Ve strachu živořit
Nic z toho nejde

Životem protékat
Nemyslet, nespěchat
Teplem se rozpustit
Jak sněhová vločka

Smrt bloumá okolo
Táhni pryč, potvoro
Koho strach nezlomí
Přežije, možná

Síma

01:45, 08.02.2009

Škvíry

Beránek jde zeměrovinou
                      klapi klap
pak cesta dolinou a holopustinou
Zadýchání a přes hrboly klopýtání
trnité obětování

Noc unavená z bdění
                    tik tak
čekání na kuropění
Zrcadlo pláče rez
slzy mu utře Beránek
Kopýtkem zahladí spáry
vyplní vyryté dušebrázdy

Do těla zaraženy kovové klíny
možnost jak vstoupit do hlubinné škvíry
Otevřeny jsou prý jen úzké brány
protáhnout se a zúrodnit sténající rány


KDPK

00:36, 06.11.2008

Vymizení

Sálat oheň - - -
Pálit vedrem
Sežehnout vlasy
Seškvařit nehty
Tančit plameny
Žhnout rudou
Lapat vzduch
Roztéct tělo
Obejmout saze
Rozpadnout mysl
Rozfoukat chtění
Přivolat vymizení
Obrátit v prach
Pustit proč a nač

KDPK

10:40, 30.09.2008

Trvá to dlouho

Trvá to dlouho, Pane
den za dnem
týden za týdnem
život v bezbřehém mrazivém strachu
Čekání

Trvá to dlouho, Pane
ententýky
na koho to slovo padne
kdo odjede z hemačky tentokrát
smrtka přešlapuje u dvěří
Čekání

Trvá to dlouho, Pane
bezesné noci
kdy poslouchám
jestli ještě dýchá
nové ráno - vysvobození
A nové čekání

Trvá to dlouho, Pane
od chemy k chemě
úleva nepřichází
předstíraná radost
snaha žít dál
přežít
další čekání

Trvá to dlouho, Pane
Slyšíš?
Kde brát sílu
na to čekání
jak dlouho už čekám
a jak dlouho ještě
Trvá to dlouho, Pane můj...


Síma

20:26, 20.09.2008

...

Hraješ si se mnou,

Skrýváš se,

Deset, dvacet,

Před pikolou, za pikolou nesmí nikdo stát……

Nebo Tě nevidím ?

Deset, dvacet,

Hospodin….

Jak to říct ?

ProBoha, jak jim to jen říct ?!

Dej mi, prosím, dar řeči srozumitelné.

Nebo jen víc trpělivosti ?........

Marek

22:04, 10.08.2008

Malověrný

Někdy se ptám, jestli vůbec jsi

Jestli jsi tam nahoře, kolem mne, se mnou a ve mně

Existuješ ?

Nebo jsi jen výplodem našich doufání ?

Proč Tě nevidím ?

Proč se mi ztrácíš ?

Pak si říkám, že ze mne mluví lidství

Lidská část Krista ptajícího se z kříže, proč jsi jej opustil

Asi mne chceš někam dovést

Neptám se kam

Ptám se, proč je ta cesta tak těžká

Rozumíš mé slabosti a pochybnostem ?

Naznač mi smysl

Dodej víru

Popones kousek

….

Nemáš to s námi lehký, že ?

Stále víc se ujišťujeme a ujišťuješ,

že Tě potřebujeme,

protože bez Tebe život smysl nemá

Snažím se věřit

Je to ale tak těžké

Nevím, co máš se mnou za úmysl

Ani nevím, chceš-li abych žil,

nebo spočinul v Tvém náručí

Utíkám se k Tobě se svou malostí

Třeba je ten pozemský život nepodstatný

Třeba jde jen o to věčné

Mě se odsud ale opravdu zatím nechce

Máš-li dojem, že ještě má můj pozemský život smysl,

prosím, zachovej mne

prosím, posil mou víru

prosím, vlož do svých ran mé ruce až po lokty

Vší silou se chytám Tvého kříže

a prosím: „Neopouštěj mne“

Já malověrný

Marek

19:57, 02.08.2008

REQUIEM

Až se budu stěhovat tam nahoru
Až doběhnu do cíle tohohle závodu
Až si budu balit svý saky paky
Až cimry budou prázdné
Až všichni budou plakat
(snad tak, jako pláču teď já)
Chtěl bych se ohlídnout zpátky
a vědět
že můj život nebyl zbytečnej
že to všechno tady mělo smysl
že jsem stopu zanechal
že jsem žil nejlíp, jak jen jsem uměl
že s tím nahoře za zády něco dobrýho jsem udělal
tak, jako dědeček Hlaváč

Marek

20:33, 11.07.2008

Krajky

Krajky kouře se táhnou nad krajem
Záclony kouře ze spálené trávy
Kdo se jí ptal ?
Kdo se ptal, jestli chce ozvláštnit večer svou vůní a krásou ?
Sublimovaná……
Přeměněná…..
Jestlipak i naše duše přepálená někoho potěší ?
Nevoní……
Ale možná….. možná potěší……

Marek

11:02, 29.06.2008

....

Proč slunce večer zachází ?
Proč noc je běsy protkaná ?
Proč ráno rosa duši svlažuje ?
K nebi hledím
Snad On ví, proč......ta očista

Marek

02:22, 19.05.2008

BETONOVÝ AZUR KOUPALIŠTĚ V HULVÁCÍCH

Dnes v noci vykrádali
Poslední cenné z hulváckého ostrova
Hulváti
Připluli po azurovém betonovém moři

Nesnesitelná věčnost rabující minuty
Zdrhat před ní raděj na pláž
Hlína by dlouho držela naši stopu
Písek však zapomíná
Přeskoč brouzdaliště zavátá listím
Přeskoč svá vnitřní omezení

Sedáme na nejvyšší modravý schod moře
Předstíráš že civíš do dáli
Chceš se však dotknout dna
Klesej ke dnu v sobě samém
Klesej vodou jak socha z bílého mramoru

Ustalo veškeré čeření hladiny
Stala se zrcadlem vidin neskutečně čistým
Procházíš dychtivě niternou podvodní krajinou
Kroky slyšíme dunivě dunit
Žasni nad objemem svých plic
Žasni nad rozlehlostí svého vnitřního prostoru

Urousaný se navracíš
Zebou zuby… zimomřivý
Crčí z tebe vodopád podivuhodných intuicí neviditelných realit
Slyšíš?! Blíží se… blíží… hukot… a přívalová vlna
Bez váhání do ní skočit!
Nebránit se… nepředstírat… plně vířit… plně bát se
A v novém horizontu se smočit!


KDPK

03:56, 03.05.2008

Zámek Vršovice a jeho prášení...

V současné době je zámeček v havarijním stavu... chátrá a stařecky o samotě odpočívá… Stropy a podlahy se do hlubin propadávají... schody vzpomínají na svá stabilní zábradlí… Největší bolák utržil zámek tím, že mu majitel rytíř nezakryl ve střeše otvor vzniklý stržením dřevěné ozdobné věže... K nebi tak civí otevřená rána… rána přímo do těla chrámového organismu, skrze níž do stěn ve vodopádech neuvěřitelné zatéká... Zvrhle fotograficky nutno dodat, že na fotkách to vypadá omšele krásně... stěny bobtnají, do nepravidelných tvarů se nafukují - nadechují se… a s příchodem teplého počasí se zase scvrkávají, vrásčí se - vydechují… Voda na nich vykreslila mapy exotických zemí… prstem lze sáhnout do jednotlivých pukanců a být tak na chvíli jak nevěřící Tomáš, jež si musel sáhnout do Kristových ran… jezdit lehce po suchých místech omítky a nehtem odlomit… a pak si kousek té mapy odnést domů… Zdi obrůstají zas o pár kroků dále mechovými a lišejníkovými tapetami... odstíny jak Saudkem kolorované… místy jsou zbytky perleťové zámecké malby... vzduch nasál vlhkost a nezapomenutelně voní zatuchlinou… do cihel se vklínily traviny, křoviny, stromy... a tak je v tamějším chrámu všudypřítomné drolení... celého světa drolení... biblická slova k Adamovi vystupují do popředí: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."… a tak alespoň do objektivu rychle prášení zachytit než i objektiv bude pohlcen...

A na dveře klepe i promluva o Noem, tak strhněte petlice, vždyť „Tento nám dá potěšení a odpočinutí od díla našeho, od práce rukou našich, kterouž máme se zemí, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem." ... a zamyšlení, že Boží vůlí nebylo proklít zemi a hrrr! táhněte mi pryč z Edenu… ale že šlo o prostou lidskou událost… a uvědomění, že ani tehdy Bůh neodvrátil definitivně od Adama a Evy odmítavě svou tvář… vždyť přioděl je svými koženými suknicemi než museli holopustinou táhnout… amen.

KDPK

22:58, 22.04.2008

chrám

naděje hledajících
slzy truchlících
pot pracujících
a
krev trpících

věže zvonící
komíny kouřící

vyhaslé pece
srdce však žhnoucí

vyhaslé oči
srdce však toužící

hledám tě
a
nacházím

v
chrámech srdce svého

marek

02:55, 20.04.2008

Paralely

Ticho
Stavby obléká... obtéká...
Vystupují mnohovýznamy... mnohotázání...
Mnohovrstvení starých omítek na zdech... jako slupky plačtivé cibule...
Prostory nasycené výmluvným tichem a plujícím prachem...

Vitráže
Nahoře do nich vložené gotické kružby...
Světlo ubíhajícího dne jimi krouží...
Zářivé cupaniny cupují citlivé molekuly v nás...
Rozflákané tabulky obrovských továrních oken...
Pár žlutých v kovovém rámu vydrželo...
Průsvitnost některých pohltila černá barva války... černá skleněná kaliště...
Barevné přerody... přerody člověka... nejsi už dítě... dospělým se stáváš...

Hroudy
Haldy sutin pod námi se sunoucí...
Rozpálené šutry na cestě k vrcholku Golgoty...
Do ostrého životakamení nazout si staré škrpále...

Umyvadlo
Zjizvené a na něm letitý flek po kelímku solvíny...
Do riflí se zažrala špína dlouhých bezesných nocí...
Vydrhnout je tvrdým kartáčem a vymáchat v pěti vanách s čistou vodou...
Přesto od šmíru nezvratně špinavé jsou...
Ruce z ledové vody zarudlé a popraskané...
Zpod nehtů vytáhnout pinzetou kovové špony...
Důvěřivě pak ruce ponořit do vytesané křtitelnice...
Natřít je vonnými mastmi jimiž Marie potírala tělo mrtvého Krista...
Nad každým praskancem pukancem bodancem zašeptat amen...

Zádumčivá posečkání uvnitř obřích chrámů...
Bože kéž smíření dostaví se k ránu...


KDPK

23:55, 12.04.2008

Větérka strahovského tunelu

Větérka zní jako studénka
na níž dopadají jemná vřeténka...

Šíří se pak vodní chvění
dušerozednění...
otázky v nás pění...

Větérka zní jako Skácelova báseň Smuténka
co polem zpívající chodí...
až do ranního kuropění...

Přemýšlím, zda je někdy Smuténka šťastná...

20:31, 16.03.2008

Prolomit se do hlubin

Obec Zlonice - na jejím okraji továrna funí, na náměstí barokní kostel trčí...
Průhledem zaduní souznění
Ozubená kola cvaknutím do sobě dosednou
Obalí je šlachy pevné srostlosti
Náhle průlom, průrva, poryv Boha

Město Slaný - obří betonový komín čučí, vedle tři topoly vlní vzduch...
Důmyslně nahodilá kompozice nečekanou dimenzi vysoustruží
Ono dívat se, vnímat, vdechovat
Překročit, převalit, překlenout
Odšroubovat významy vyjevující se prvoplánovitě
Nechat promluvit prostor
Vyslyšet kontrasty
Fotoaparátem neomezovat
Rozšiřovat rozvaliny země
Vrtat vroucně vrty
Sfárat pak do vydolovaných hlubin mysli
Čerň uhlí vetřít do všech kožních pórů a již nikdy neumýt
Hm... Nahmatat jednou ony hlubiny


KDPK

03:35, 15.03.2008

Omšeliny

Ty stavby dříve fungovaly... V jednotlivých pokojích a halách jimi namísto krve proudili lidé... Byl tam šrumec ve stylu "že krása, že štěstí, že legrace"... A pak to náhle civí opuštěností do prostoru, prášení... Velká část budov se rozmlátí. Jen keramické dlaždice zůstanou, protože je nechtějí ve sběru, přestože jsou krásně bílé a v nánosech špíny svítí jak poslední zuby v ústech starce... Vše mění odstíny, struktury... vrásčení, oprýskání... zdi nasávají novými pachy, vlhkostí... pod nohama skřípe rozdrolené zdivo, na botách šedivý prach - přemýšlíš, kolik je v něm usazeno vzpomínek... a ty objekty jsou opuštěné, ale přitom hmatatelně všude cítíš lidi, příběhy, stopy po nohách, co tudy kdysi prošly... A zeleň, po letech kdy byla stavbou vytěsňována, začíná pučet, protahovat se do všech koutů a provrtávat se do stěn... Je to dokonalé prolnutí, kdy se zdi skutečně mohou nadechnout, jsou totiž protkány rostlinami a jejich fotosyntézou... je to zvláštní, zvláštní pocit, který se usazuje v člověku... omšelé rudimenty... KDPK