CHRASTAVA
| | Barevna a textilní továrna Feigl & Widrich Chrastava, ul. Andělohorská č.p. 419
Komín: MT 60/Ub Kulturní památka: oděvní továrna Továrna byla založena roku 1905 v těsné blízkosti vodního toku Lužické Nisy, jež byla také hlavním zdrojem vody. Sloužila k barvení a potiskování látek, zejména dámských šatovek, vyrobených v tkalcovnách téže firmy v Dolním Haynchově a Rochlicích. Základem provozu jsou dva široké šestilodní sály, spojené za sebou příčnou komunikační chodbou. Jejich železobetonové konstrukce mají shodný rozpon 12 metrů, liší se však druhem zastřešení. Severní sál, kde probíhaly vlhké a horké procesy barvení, praní a valchování, má čtyři střední lodi zastřešené Monierovými válcovými klenbami. Ostatní lodi suchých provozů, jako stříhání a navíjení, mají stropy ploché, stejně jako přístavky pro přípravu barev na severní straně. Osvětlení je řešeno příčnými světlíky, v případě klenutých lodí lomenými. Nad světlíky mezi sály vystupuje vodní nádrž, vynášená zděnými arkádami, a vížka výtahu s dlátovou střechou, spojená v prvním podlaží můstkem se skladovací a správní budovou západně od sálů. Nosnou konstrukci správní a skladovací budovy tvoří rovněž železobetonový skelet, dvoutrakt, dlouhý 66 metrů. Režné zboží bylo skladováno v přízemí a hotové v patře, kde sídlila také expedice a účtárna a kde se dodnes v severním konci traktu nachází hlavní kancelář. Severně od výrobních sálů stojí samostatná budova elektrárny. Její kotelna, přízemní zděná stavba se sedlovou střechou, opatřenou ventilačním nástavcem a nesenou ocelovými vazníky, je spojena s vysokým komínem. Západně na ni navazuje hranolová budova strojovny, jejíž druhé podlaží tvoří vysokou generátorovou halu, přístupnou také vnějším schodištěm. Roku 1921 prodala společnost Feigl & Widrich továrnu koncernu Textilana a pod tímto názvem tu po II. světové válce působí i n. p. České vlnařské závody. Od roku 1962 se místo barevny zřídila přádelna. Roku 1974 byla odstraněna technologie elektrárny zn. Breitfeld- Daněk a budova byla užívána jako sklad. V roce 1994 výroba ustala úplně a byla obnovena až po deseti letech, kdy se zde tkaly podšívkoviny a vycpávky. Budova elektrárny byla mezitím od závodu oddělena, získal ji soukromý vlastník, který připravuje její kulturní využití. Železobetonové konstrukce továrny od firmy Eduarda Asta byly po dokončení publikovány coby ukázka progresivního řešení průmyslové stavby. Jednotné a dobře dochované architektonické ztvárnění pláště a interiérů všech staveb od liberecké firmy Gustav Sachers Söhne představuje harmonické, stylově syntetické dílo pod vlivem secese, ale také aktuální holandské architektury. Dnes zde sídlí podnik na zpracování papíru - firma Brandaldi s.r.o. (Zdroj: registr VCPD) |