OSTRAVA
| | °LIHOVAR VILÉM GRAUER A SYN, OSTRAVA - SVINOV (DUBÍ) 49°48'50.446"N, 18°12'38.105"E
ul. Luční, Ostrava-Svinov (Dubí), Moravskoslezský kraj Komín: LTC 44 Vyfoceno: leden 2008 Lihovar byl založen opavským podnikatelem Wilhelmem Grauerem v sousedství svinovského železničního nádraží na tehdy již postátněné severní dráze Ferdinandově, aby byla využita příhodná poloha místa jednak v sousedství trati a jednak v rámci prudce se rozvíjejícího průmyslového Ostravska. Firma Grauer a syn nejprve zprovoznila lihočistírnu, na kterou postupně zavázaly provozy palírny (1905), výrobny etéru (1914) a octanu amylnatého (1921). Objekty lihovaru nejpravděpodobněji navrhoval opavský stavitel Julius Lundwall (1844-1930). Stavby jsou příkladem novoromanticky utvářeného průmyslového areálu s prvky novogotické architektury. To je nejvýrazněji patrné v utváření vertikálních hmot budov s výrazným členěním pomocí cihelného rastru říms a lizén a v pojetí atik, formovaných ve tvaru cimbuří. To vedlo k lidovému označení stavby "Hluboká" podle slavného, novogoticky přestavěného aristokratického sídla. Lihovar je od prosince 1997 mimo provoz, původní zařízení bylo odvezeno a zničeno, poškozeny během povodní v létě 1997 byly i zásobníky. Při stavbě sousední dálnice byla zbořena i vrátnice areálu. (Zdroj: Martin Strakoš: Mlýn a lihovar ve Svinově versus dálnice D 47. Architekt XLV, 1999, č. 5, s. 79-80. ISSN 0862-7010) |
| | Bývalé chemické závody, Ostrava - Hrušov 49°51'40.16"N,18°17'48.22"E
ul. Orlovská, Ostrava-Hrušov Komíny: MTM 80/1 (odstraněna bilighorze), MTT 98 Vyfoceno: červenec 2007, červenec 2008 V Hrušově bylo v roce 1838 nalezeno uhlí. O třináct let později se vídeňský bankéř a podnikatel Miller von Aichholz a brněnský průmyslník C. Hochstetter rozhodli v Hrušově založit První rakouskou továrnu na sodu. Kromě ní se zde vyráběly kyseliny sírová a chlorovodíková, a také chlorové vápno. Ve výrobních procesech se objevuje zinek, baryum a kobalt. Z poloviny 19.století je zachována správní budova západně od vstupu do areálu. Nejstarší dochované provozní objekty představují univerzální nevelké budovy z režného zdiva kryté sedlovými střechami, které vznikly na přelomu 19. a 20.století, např. elektrická centrála, mechanické dílny. Provoz byl úspěšný ještě i za komunismu. V roce 1992 ale došlo k privatizaci podniku, k následnému neprůhlednému prodeji a zastavení výroby. Ve velmi krátkém čase celý šedesátihektarový areál zchátral, část technologického zařízení byla odvezena, jinak vše z kovů, zejména barevných, bylo předmětem nájezdů celých skupin sběračů. Součástí areálu je i halda. V roce 2006 koupila areál firma Sekyra Group, dnes patří toto území firmě S. P. I. Holding, a.s. Ostrava podporuje snahu, aby na uvolněném prostoru vznikla zóna lehkého průmyslu a různorodého podnikání. Měla by být vystavěna zóna určená pro logistiku a skladování, mohly by vzniknout objekty na drobnou výrobu, budou tam i administrativní budovy. Území chemičky je kontaminováno hlavně anorganickými látkami. Probíhají analýzy způsobů odstranění ekologických zátěží, ale konečné rozhodnutí ještě učiněno nebylo. Demolice objektů v areálu chemičky již (tzn. červenec 2008) značně pokročila a měla by probíhat do poloviny letošního roku. Otázkou zůstáva, kdy budou započaty nové stavební práce? (Zdroj: Moravskoslezský deník) |
| | Dvojhalí koksovny Karolina a elektrocentrála 49°49'41.516"N, 18°17'13.03"E
Ul. 28. října, Ostrava-Moravská Ostrava Vyfoceno: červen 2008 Průmysl do jižního sousedství středověkého jádra Moravské Ostravy, kde do té doby existoval jen Horní mlýn na historickém Mlýnském náhonu, přichází s rokem 1837. Tehdy začala být hloubena jihozápadně od dnešní ulice Na Karolině Moravsko-ostravskou uhelnou společností Jáma Karolina. Krátce poté v roce 1843 těžbu přebírá vídeňský bankovní dům vlastněný rodinou Rotschildů, který se stává také majitelem Vítkovických dolů a hutí. Salomon Meyer Rotschild pojmenoval důl Karolina po své vnučce. Jáma Karolina dosáhla konečné hloubky 550 m a uplatnil se zde první parní stroj a první větrací pec v rámci dolů na moravském území. Právě zde bylo také poprvé použito drátěné těžní lano a vodovzdorné jámové roubení podle belgického typu. Dvojhalí spolu s elektrocentrálou koksovny jsou jedinými dochovanými objekty areálu jámy a koksovny Karolina. V současné době (tj. červenec 2008) se na výrazné ploše v těsné blízkosti historického centra Moravské Ostravy realizuje vítězný stavební projekt společnosti Multi Development. Cílem projektu je rozšířit hranice dnešního historického centra města dále jižním směrem na území bývalé koksovny Karolina a to bez definování jasného předělu i hranice mezi novou a původní výstavbou. Všechny památkově chráněné objekty a ostatní architektonicky cenné stavby, které se nalézají na stávajícím území Karoliny nebo v jejím těsném sousedství, by měly mít své nezastupitelné místo v nově navržené urbanistické struktuře. No, uvidíme... (viz www.karolina.cz). (Zdroj: K. Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 2000 a www.hrady.cz) |
| | Elektrárna Třebovice, Ostrava - Třebovice 49°49'54.41''N,18°12'39.29''E
ul. Elektrárenská, Ostrava-Třebovice Komíny: RUC 100 (3x) Vyfoceno: říjen+prosinec 2007 Architekt: Jaroslav Stockar (1929 - 1933 projekt) V letech 1931 až 1933 byla postavena společnostmi Moravskoslezské elektrárny a.s. v Moravské Ostravě a Středomoravské elektrárny a.s. v Přerově společná veřejná elektrárna, která byla v roce 1939 a později znovu po svém rozšíření v letech 1950 až 1955 největší a nejmodernější tepelnou elektrárnou v republice. Elektrárna Třebovice tvořila spolu s tehdejšími tzv. velkoelektrárnami v Přerově a v Oslavanech u Brna základ veřejné elektrifikační soustavy na Moravě. Vlastní stavbě elektrárny předcházelo nabídkové řízení, které požadovalo výkon asi 45 MW při tlaku 40 Atm. Nabídka První brněnské splňovala požadované parametry zařízení, přesto bylo přijato vysoce efektivní řešení s vysokotlakými turbínami a kotli systém Löffler navržené Vítkovickými železárnami a Škodovými závody. Vzhledem k tehdy nezvykle vysokému tlaku 130 Atm byly ze strany dodávajících firem poskytnuty záruky, kdyby řešení zcela nevyhovělo. Následně byly v elektrárně instalovány tři vysokotlaké kotle typu Löffler, které napájely parou tři turbíny Škoda, každou o výkonu 21 MW a nízkotlakou turbínu První brněnská o výkonu 3700 kW. Od roku 1950 byla výroba elektrické energie postupně rozšířena na celkový výkon 258,5 MW. V roce 1960 bylo původní technické zařízení z 30. let 20. století demontováno a stará část elektrárny rekonstruována na teplárenský provoz. V současné době slouží Elektrárna Třebovice jako teplárna. Tímto děkujeme za velmi laskavé vpuštění do objektu. (Zdroj: Alena Borovcová, Vlastislav Smutný, Elektrárna Třebovice, Registr VCPD ČVUT (http://registr.cvut.cz), V003732) |
| | Hrudkovna, Ostrava-Vítkovice (Aglomerace rudy a příprava vysokopecní vsázky) 49°48'33.31"N, 18°16'47.89"E
Ul. Rudná, Ostrava-Vítkovice Komín: RUC 101/2 Vyfoceno: červenec, srpen 2008 Historie železáren ve Vítkovicích sahá již do roku 1828, kdy podnět k jejich založení vydal olomoucký arcibiskup Rudolf. Pod vedením vídeňského profesora F. X. Riepla byl vyprojektován závod zahrnující důl Hlubina (založen roku 1852 pro získávání vápence jako struskotvorné přísady), vysoké pece se slévárnou, koksovnu, pudlovnu a válcovnu, hrudkovnu, kovárnu, kotlárnu, strojní zámečnictví, výrobnu žáruvzdorných cihel a další pracoviště. Poslední odpich ve vítkovických železárnách byl proveden na peci č. 1 dne 27. 9. 1998. Roku 2002 byl areál dolu Hlubina, koksovny a vysokých pecí (známý pod názvem Dolní oblast Vítkovic) prohlášen za národní kulturní památku. O pět let později byl industriální skanzen zpřístupněn veřejnosti. Přilehlé provozy Vítkovic (nezahrnuté do celku NKP) však po zastavení své činnosti začaly chátrat. Zub času se nevyhnul ani hrudkovně a výjimečnému cihlovému komínu (pro Ostraváky tzv. „Strakáč – přezdívku si získal svým nezaměnitelným červeno-bílým kostkovaným nátěrem). Cihlový komín byl realizován roku 1961 a je výjimečný svými rozměry: 101 metrů vysoký, u paty komínu měří zhruba 15 metrů, tloušťka stěn 2 metry. Tyto parametry jsou pro cihlové komíny v ČR ojedinělé. Na objekty byl však vydán demoliční výměr. Komín by měl být nejspíše odstřelen, však přesnější informaci jsou jen obtížně získatelné. Území bude sanováno. Odstřelem Strakáče bude citelně narušeno výjimečné panorama „ostravských Hradčan“. |
| | Výtopna Mariánské Hory ul. Švermova, Ostrava-Mariánské hory, okr. Ostrava-město
49°50'23.912"N, 18°14'2.098"E komín: MTC 96 vyfoceno: leden 2008 Název chronologicky: - Důl Ignác - Elektrárna Ignác - Elektrárna Jan Šverma - Výtopna Mariánské Hory Data: 1890 počátky dolu Ignác, 1925 projekt elektrárny Autor: Philipp Jakob Manz architekt (Stuttgart) Stavebník: Rakouská báňská a hutní společnost ve Vídni Historie dolu Ignác a navazujícího průmyslu začíná v roce 1890, kdy důlní inženýr a podnikatel Vladimír Vondráček začal s hloubením jámy poblíž hlavní železniční trati Severní dráhy Ferdinandovy. Značná finanční náročnost výstavby přinutila Vladimíra Vondráčka nově postavený důl prodat. Od roku 1896 se stává majitelem dolu Ignác společnost Moravsko-slezské kamenouhelné těžířstvo Marie-Anna a v roce 1906 přechází do majetku Rakouské báňské a hutní společnosti ve Vídni (Báňské a hutní společnosti), která zde díky svému kapitálu vybudovala mohutný průmyslový komplex. V roce 1925 začíná podle projektu architekta Philippa J. Manze ze Stuttgartu výstavba nové elektrárny. Hlavní stavební objekty elektrárny (kotelna, strojovna, rozvodna) mají společnou podélnou dispozici a výrazné průčelí aditivně řazených nestejných štítů orientovaných směrem k železniční trati. Kompozici dominuje vodárna s expresivním, trojitě odstupňovaným ukončením věže, která vnáší určité napětí do kompozice nízkých trojúhelníkových štítů, lunetových oken a celkového neoklasicistního pojetí areálu. Konstrukčně byly jednotlivé stavby provedeny jako železobetonové nosné konstrukce s cihelnými vyzdívkami, kryté střechami nesenými ocelovými příhradovými vazníky. Ve stejném architektonickém pojetí následovala výstavba dnes bohužel demolované jámové budovy, strojovny a dalších staveb včetně uhelných zásobníků. Původně byla elektrárna vybavena dvěma dvoutlakými parními turbínami s alternátory Škoda, každý o výkonu 10 000 kW. V roce 1929 bylo instalováno další turbosoustrojí Škoda o výkonu 20 000 kW. Celkový instalovaný výkon elektrárny tím vzrostl na 40 000 kW (40 MW), a tím umožnil postupně zastavit malé zdroje na dole Ignác, Salma, Hedvika a Gabriela. Další menší zdroje používala Báňská a hutní společnost pouze dočasně nebo výjimečně jako rezervy. Ve své době měly tyto objekty prostřednictvím pompézní architektury demonstrovat ekonomickou a technickou sílu Báňské a hutní společnosti. (Zdroj: Alena Borovcová, důl Ignác Ostrava-Mariánské Hory, Registr VCPD ČVUT (http://registr.cvut.cz), V007532) Tímto děkujeme panu Sobolovi a ostatnímu personálu za laskavé vpuštění do areálu teplárny. |